Popelka: Šance na záchranu je mizivá
Jeho odrazem je i postavení jeho nejledovanějšího týmu, divizního mužstva mužů, které se po mistrovském podzimu krčí na předposledním místě skupiny. Jak vidí situaci ti nejpovolanější, předseda a místopředseda oddílu kopané TJ Klatovy, jsme se zeptali Dušana Popelky a Antonína Presla.
V čem vidíte příčiny propadu?
Presl: Nepodařilo se nám nahradit finanční propad po odchodu hlavních sponzorů. Je problémem získat v poslední době odpovídající částku na provoz oddílu od sponzorů, klatovských podniků Myslím, že tady není z minulosti dobrá tradice podpory sportu, na tom musíme pracovat. Přesto všem firmám, které klatovský fotbal podporují, patří velký dík. Samozřejmě, že je to dáno i tím, že v Klatovech je celá řada dalších klubů a oddílů, které provozují sporty na velmi dobré úrovni. Sport je kultura, která se bez finanční podpory sponzorů dnes neobejde a nám se nevede Divizní soutěž dospělých nám dnes proto táhnou hráči věkem dorostenci, kteří se sice dobře začlenili do týmu mužů. Například Meszáros a Görgy jsou talenti, což dokazují na hřišti, ale chybí jim zkušenosti, a proto jsou mužstva, na která prostě momentálně nemáme.
Vloni jsme navíc také investovali do koupě pozemku škvárového hřiště v bývalém areálu klatovských kasáren, kde chceme vybudovat sportoviště s umělým povrchem, které by náramně pomohlo nejen klatovskému fotbalu, ale i ostatním oddílům a klubům, školám z celého našeho regionu. Snažíme se na to získat státní dotaci, což se nám zatím bohužel nepodařilo. Jsme ale v pořadí, musíme dál čekat.
Je reálná šance hrát divizi mužů výš ,než je současné patnácté místo?
Presl: Naše výchozí pozice pro jaro je hodně špatná, ale byla by hloupost říkat, že se nepokusíme o záchranu. A to s hráči, které prostě budeme mít. V podstatě hrajeme se svými. Peněz tolik nemáme, sponzoři nejsou, maximálně nás nyní podporuje město, což je postavené na tom, že musíme hrát tam, kde hrajeme. Krajských soutěží se u nás hraje celá řada, logicky tak je i finanční podpora menší.
Pokud se nám divizi zachránit nepodaří, nepovede se nám kvalitně doplnit v zimě kádr, budu já osobně spokojený, pokud budeme v příštím soutěžním ročníku bojovat o přední příčky krajského přeboru. A když kádr doplníme postupně buď fotbalisty z okolí, kteří budou chtít u nás hrát a budou hrát pro radost, či s vlastními odchovanci, myslím, že se nám to povede. Když budou hrát místní kluci, věřím, že i diváků přijde na naše hřiště mnohem víc.
Ale když se dívám na náš fotbal z pohledu reprezentace Klatov jako okresního města, divizní soutěž, ať už žákovská, dorostenecká, tak i v kategorii dospělých, je odpovídající a rádi bychom v budoucnu tuto soutěž hráli.
Popelka: Nic nebalíme. Ale i když jsem optimista, je mi jasné, že záchrana je nám hodně vzdálená. Reálně, k udržení v divizi potřebujeme minimálně dvacet pětadvacet bodů a to je obrovský úkol. Bude to strašně těžké. Připravili jsme seznam lidí, s nimiž budeme jednat, a věřím, že se nám pro jaro povede na hostování získat někoho, kdo bude mít chuť nám v této těžké situaci pomoci.
Všemožně se snažíme sehnat sponzory, obcházíme firmy, společnosti, které by nás podpořily, byly ochotné uvolnit nějaké peníze ze svého zisku. Samozřejmě jsme rádi za každou pomoc a také za ni všem moc děkujeme. Ale jak už Tonda Presl řekl, těch, kteří nastavují dlaň, je v Klatovech víc. Nejsme jediní, kdo žádá o podporu. Sháníme intenzivně peníze, ano, firmy zájem o podporu klatovského sportu mají, ale myslím, že tady chybí dravec, gigant, generální sponzor, který by pod svá křídla vzal nějaký klub. Takového dravce se nám po odchodu našeho generálního sponzora nepovedlo sehnat. Máme sice dílčí sponzory, nové sponzory, ale ten hlavní chybí. Od toho se odvíjí naše situace.
Ekonomicky kritický rok byl ale ten loňský, já si troufám tvrdit, že se nám jej povedlo překonat a situace se někde stabilizovala. Máme nyní určité možnosti, z nichž musíme prostě teď vycházet. Musíme situaci hlavně stabilizovat, máme nějaké možnosti a nemůžeme si dovolit mraky závazků. Momentálně nemůžeme přeplácet ani nakupovat. Z toho v současné době musíme vycházet.
Když sestoupíme, bude důležité udržet kádr, protože zkušenosti mladíků nabyté v divizi budou k nezaplacení. Důežité bude udržet i jejich výkonnost a nabudit je tak, aby měli zájem u nás hrát.
Nebojíte se především kvůli současné finanční situaci klubu odlivu dalších hráčů? Mluví se o odchodu posledních zkušených mohykánů.
Popelka: I já jsem to slyšel, samozřejmě, že naším zájmem je, aby u nás zůstali. Ale na druhé straně tyto hráče chápu, jsou v produktivním fotbalovém věku, odchody příchody – to prostě fotbal přináší. V soutěži dospělých trh hráčům nabízí něco jiného. A trh je dnes Německo. A pokud jim zahraniční klub nabídne úplně jiné finanční ohodnocení než my, výhodnější, a to je realita, my nemáme páky na to si hráče přidržet. A to ani legislativně není ošetřené, to by šlo za předpokladu profesionální smlouvy, což je v divizní soutěži ale spíš výjimkou. Samozřejmě, hráči mají rodiny, své potřeby a my se v žádném případě nemůžeme poměřovat s klubem, který jim lépe zaplatí výkon i v nižší soutěži za podstatně menších tréninkových dávek. Taková je současná realita, se kterou se musíme vypořádat. Spíš mě mrzí jednání některých hráčů, když ani nemají tu slušnost říct, že jdou jinam.
Dluží klatovský oddíl kopané hráčům peníze?
Popelka: V českém sportu obecně je nějaká platební morálka. Můžeme číst, že kluby dluží fotbalistům, hokejistům a možná i v jiných sportech jsou nějaké resty oddílů vůči jejich hráčům. Ale tak to je už od těch nejvyšších pater. My musíme v první řadě zaplatit elektřinu, vodu, telefony, dopravu, cestovné hráčům, trenérům, funkcionářům. A vše se odvíjí od toho, jak dostáváme peníze my. Pokud se někde pozdrží, prostě se pozdrží. My jsme rádi, že je vůbec dostaneme. Ale pak se nikdo neptá, zda jsme uhradili spotřebovanou elektřinu, ale to, co slyší, jestli jsme zaplatili hráčům. Ale to se stává ve všech oddílech. Ano, průběžně někdy dochází k výplatnímu zpoždění, například náhrad cestovného Nikomu jsme ale nikdy nedlužili peníze řádově v desítkách měsíců, to v žádném případě. A všechny dluhy vůči hráčům , kteří u nás hráli v jarní části loňského ročníku , jsme srovnali. A že pak někdo vyskočí a uvádí tohle jako důvody v Klatovech nehrát, to mne opravdu mrzí.
Jedním z posledních příkladů je brankář Jarolím?
Popelka: Ano. V jeho případě to je moc smutné a opravdu nás takové jednání mrzí. Jarolím, který v Klatovech chytal léta, dělal dvojku Míčkovi a vždy jsme perfektně vycházeli, si najednou nastavil určité podmínky, v době, kdy klubové možnosti byly opravdu jiné. Ale zda tyto požadavky byly jen záminkou k tomu, že Jarolím chtěl z Klatov pryč, to ví jen on sám. Je to jen a jen o lidech a jejich přístupu. Musím ale připomenout, že se vše po zmiňované stránce výplat v našem oddílu zlepšilo.
Neuvažovali jste vzhledem k situaci o sloučení týmů mužů, vytvořit z áčka a z béčka jedno mužstvo s dostatečně širokým kádrem?
Popelka: Neuvažovali. I béčko má nějakou svoji úroveň. Paradoxně jsme před startem soutěží měli hráčů dost. Ale B tým je poskládaný tak, jak je, protože někteří hráči jsou zranění, jiní studují mimo Klatovy, dalším nedovolují pracovní povinnosti hrát. Béčko v minulosti hrálo I.B třídu, ale za dob Kovácse, kdy se kádr rozšiřoval o zkušené hráče, jsme postupovali nahoru. Teď se prostě vracíme. Početně by sloučení týmů asi pomohlo, ale rozhodně ne kvalitou. Je to pro nás velmi nepříjemný rok.
Neuškodí mladíkům, věkem patřícím do dorostu, na nichž teď vlastně leží tíha zodpovědnosti v divizní soutěži dospělých, špatné výsledky?
Popelka: Určitě to může v hráčích zanechat stopy, především na jejich psychice. Kluci zvyklí na úspěchy ve své věkové kategorii se najednou musí vyrovnat s nezdary. Strach o ně je určitě na místě, ale tady je zase na realizačních týmech, jak svěřence opečovávají.
Kouč Jiří Toman má i přes neuspokojivé výsledky divizního týmu stále důvěru?
Presl: Trenér Jiří Toman určitě sám čekal víc. S dorostem dosahoval skvělých úspěchů, těšil na práci v mužské kategorii a chtěl pokračovat v úspěších. Ale bohužel, ovšem není to rozhodně tím, že Jiří Toman by byl špatným trenérem, ale jen odrazem současné situace v našem klubu.
Popelka: Všichni víme, že to rozhodně není trenérem. Jiřímu Tomanovi naopak patří náš velký dík. Odvádí u týmu velmi dobrou práci a my jsme rádi, že naše spolupráce bude pokračovat. Pravdou ale zůstává, že před zahájením zimní přípravy bude potřeba věci, které na podzim pokulhávaly, zlepšit.
Práce s mládeží byla v klatovském klubu na prvním místě. Jste spokojeni s podzimními výsledky mládežnických kolektivů?
Popelka: Mládež byla , je a bude vždy u nás na prvním místě. Když navštívíte dnes trénink minižáků a vidíte, jaký počet dětí se jej účastní a s jakou chutí se jim věnují bývalí i současní fotbalisté . Z takového zájmu máte velikou radost. Dobře fungují kategorie žáků i dorostu, v nichž hrajeme soutěže na poměrně vysoké úrovni. Zázemí máme a to vše v globálu je příslibem, aby fotbal v Klatovech budoucnost měl.
Presl: Například dorost, kategorie, která je víc vidět, jsem spokojený. Viděl jsem několik zápasů, a myslím, že to byl kvalitní fotbal a že se rozhodně o budoucnost klatovské kopané bát nemusíme. To je hlavní cíl naší práce s mládeží vychovávat kvalitní hráče pro dospělý fotbal. Samozřejmě je otázkou, zda jsou mladíci schopni okamžitě naskočit do divizní soutěže mužů, ukazuje se totiž, že tato soutěž je přece jen ještě nad jejich možnosti. Ale bylo vidět, že kvalita adekvátní jejich věku tady je.
Spolupracujete s okolními kluby?
Presl: Spolupráce s ostatními kluby a oddíly na Klatovsku se rapidně zlepšila. Talenty z okolí se nám daří začleňovat.
Antonín Presl vyfasoval dres s číslem padesát. Oslavil totiž nádherné půl století života. Otázka pro jubilanta: co byste si přál do další padesátky?
Popelka: Já Tondu předběhnu. Já bych si přál, aby se vrátil na trávník.
Presl: To bych si musel nechat poopravit kolena. Ale vážně. Mým velkým přáním je, aby se v Klatovech chodilo na kvalitní fotbal, to ve všech věkových kategoriích.
Popelka: Na závěr bych moc rád ještě poděkoval všem našim fanouškům za jejich velkou podporu i v době, kdy se výsledkově nedaří a kdy při domácích zápasech dokázali ocenit bojovnost našeho mužstva a převážná část fanoušků si vždy našla čas do hlediště přijít a kluky podpořit.
