Jdi na obsah Jdi na menu
 


TJ KLATOVY (1898 - 1998)

29. 6. 2008

První kroky

(1898 -1914)
Obraz počátků kopané v našem městě je velmi vzdálený a téměř už cizí našim představám. Den zrodu zdaleka nebyl počátkem slibného a plá­novaného sportovního dění. Řadu let totiž tento dnes nejpopulárnější sport musel úporně a s kolísajícím zdarem zápasit o své uznání.
Počátky u nás dnes nejrozšířenějšího sportu jsou spojeny se zrodem prvního „Sportovního klubu v Klatovech". Tento nový spolek měl poslá­ní pěstovat všechny známé sporty. Kopaná dostala svůj životní prostor v oddílech, které měly provozovat hry anglické. Ustavující schůze se konala 14. listopadu 1898 a na ní byli do výboru zvoleni JUDr. František Růžička (předseda), učitel Bohdan Kokoška (místopředseda), berní adjunkt Josef Čeněk (pokladník), profesor Josef Svědínek (jednatel).
První řádná valná hromada klubu se konala již 28. března 1899. Předsedou byl opět zvolen JUDr. František Růžička a od 6. července t.r. ing. Ludvík Brabec. Klub měl tehdy 29 členů a činnost byla zaměřena pře­vážně na tenis, střelbu do terče a cyklistiku.
První fotbalové utkání v Klatovech se uskutečnilo už v roce 1901. Pohnutkou poskytnout klatovskému obecenstvu příležitost poznat tuto hru se stal velký zájem o kopanou mezi sportovní veřejností a mládeží v Klatovech, posilovaný neobyčejnými úspěchy pražské Slavie a Plzeňského SK Plzeň. Na den 5. května byl do Klatov pozván fotbalový odbor sportovního klubu Plzeň, jehož dvě družstva kopané sehrála mezi sebou na vojenském cvičišti exhibiční utkání. Diváci se obdivovali ostré­mu tempu, nepřehlédli však technické nedostatky hry, hlavně individualistické pojetí. Udivil je přílišný hluk i neukázněné pokřikování hráčů na sebe. Po ukončení utkání a odchodu přihlížejících hráli ještě plzeňští fot­balisté s kroužkem fotbalistů klatovských, kteří nebyly členy SK. Překvapeni byli nejvíce plzeňští, když se jim nepodařilo zvítězit nad kla­tovskými „samouky" a tak rázem byli vyléčeni ze svého přílišného sebe­vědomí. Tento zápas, hraný dvakrát 15 minut skončil bez branek. Názorným dokladem o úrovni pražské kopané v připomínané době je vítězství „B" mužstva Slavie v Plzni nad SK Plzeň 14:0.
Od jmenovaného utkání v roce 1901 uběhlo několik let, než živelný rozmach, veliké zaujetí mladých a zájem u starších byly svedeny do regu­lovaného toku sportovních událostí. V místních novinách se objevují stíž­nosti , že mládež nemá jiné starosti než o kopanou, že tato hra se hraje na volných prostorách, na ulicích a vozovkách, ba i chodbách domů, že jí
propadly všechny skupiny mládeže, školáci, studenti, dorost řemeslnický i obchodnický. Proto měl tento sport přirozeně i své odpůrce , kteří vyu­žívali mnohých negativních průvodních jevů spojených s jeho rozvojem a snažili se dovést tuto kolektivní míčovou hru na pranýř veřejného mínění. Přes tyto překážky už v roce 1908 z jednání valné hromady dne 15. dubna, jíž byla činnost sportovního klubu po krátkém přerušení obnovena, vzešlo usnesení najmout vhodný pozemek a na něm urychle­ně vybudovat hřiště, aby se klub mohl přihlásit za člena Českého fotba­lového svazu. Na vojenském cvičišti u železniční zastávky se odehrávaly první zápasy. Už v polovině roku 1908 se mohli klatovští vykázat úcty­hodnými výsledky. V jarní sezóně sehráli 12 zápasů, 8 vítězných, jen 4 neúspěšně s celkovým poměrem branek 80:39. K největším úspěchům patřilo vítězství nad SK Plzeň „B" 6: 2, nad reprezentačními mužstvy Plzně 7:2 a 3:2, nad Přešticemi 24:0 a nad Spartou Plzeň 9:1. Výraznými posta­vami tehdejšího kolektivu byli brankář Krebs, J. Máši, J. Votruba a bratři Zajícové. Sestava mužstva v roce 1908: Krebs (Zajíček, Edl)-Veselý Špa-ček,-Havlík, Votruba, Rampich-Matoušek, Polák, Máši, Zajíc, dr. Němec.
Zdomácnění kopané v předválečných letech probíhalo vesměs pro­střednictvím sportovního styku s plzeňskými kluby.Fotbalisté se stěho­vali na různá místa. Téměř na samém prahu svého vývoje disponuje SK Klatovy silným prvním mužstvem, má jedenáctku starých pánů a dvě mužstva „elévů". Dne 29. října 1911 hrálo dokonce pět mužstev SK Klatovy. První mužstvo tehdy tvořili následující hráči: Zajíček-Mašl, Medvěd-Jarda, Zajíc, Eda, Malý, Císař, Košek, Benjamin, Sůra, (někteří hráči nastupovali pouze s krycími jmény).
I když několikrát v této době došlo ke krizovým situacím a sportovní činnost ochabla nebo byla na čas ochromena, působením několika nadšených jedinců došlo k novému oživení a konzolidaci. V roce 1911 se SK Klatovy spojil s fotbalovým kroužkem „Šumavan", což znamenalo posílení a upevnění pozic klubu nejen po stránce hráčské a funkcionář­ské, ale i ze strany divácké veřejnosti. V tomto roce se SK Klatovy přihlá­sil za člena Západočeské župy se sídlem v Plzni a dne 30. dubna 1911 byl na mimořádné valné hromadě spolu s SK Viktoria a Spartou Plzeň přijat a stal se tak jedním z devíti řádných členů župy.
Škoda, že slibný rozvoj klatovské kopané byl přerván válečnými udá­lostmi roku 1914. Klatovy v tomto roce porážejí překvapivě Slovan Plzeň 5:1 a 3:0, porážejí lehce SK Sušice, vítězí nad Slavií Plzeň 3:2. V následují­cích mírových dnech dokumentují klatovští svůj výrazný vzestup dvěma zápasy s vybranou XI. Plzně, které končí výsledky 3:1 a 0:3. V mužstvu se vystřídali: Zajíček, Eda Hiesler, Lemánek, Osvald, Kubi, Havlík, Navrátil, Nagi, Skalák, Suri, Kamil Hiesler, Mikš.
Klatovská kopaná stála již na pevných základech, čerpala z neobyčej­ného zájmu mladých a posilována přízní divácké veřejnosti mohla s optimismem hledět do budoucna. Významný podíl nelze upřít i nadšené práci řady funkcionářů pod vedením předsedů Boh. Piplá, B. Dvořáka, učitele Velkoborského aj. a přízní některých mecenášů (restaurateři Ant. Líbal a Trávníček).
Meziválečné období

(1918 -1938)
Konec I. světové války znamenal i ukončení etapy přirozeného a logic­ky nutného ochabnutí sportovní činnosti. Fotbal, ze sportovních odvětví nejcitelněji postižený, byl v Klatovech provozován převážně zásluhou vojenských družstev, jejichž složení bylo značně proměnlivé, avšak jejich činnost dokumentovala stále stoupající zájem mladé generace o tuto kolektivní hru.
Nová éra klatovské kopané začala v roce 1919. Na den 11. března t.r. svolal SK Klatovy všechny své bývalé členy a příznivce do restaurace Grand k přípravě jarní sezóny. Krátce nato se konala valná hromada v hotelu Bílá Růže a vzápětí dne 23. března se uskutečnil první přípravný zápas SK Klatovy s SK Strakonice. O velikonocích už změřili klatovští své síly s příslušníkem západočeské župy Smíchovem Plzeň. Vítězství 2:0 a porážka 1:2 byly úspěchem a posílily ambice nového kolektivu.


Popularita kopané a zdravý zájem mládeže si samovolně vynutily i další významný krok. Dne 3. května 1919 se v klatovském „Šumavanu“ objevuje výzva následujícího znění: Jelikož se vzrůstajícím zájmem o sport fotbalový v Klatovech vzrůstá i snaha jednotlivců se činně sportu zúčastnili vyzývají se tímto všichni, kteří by chtěli fotbal pěstovat a mohou podmínkám a závazkům na ně kladeným dostáti, aby se přihlási­li do nově tvořeného fotbalového klubu. Přihlášky přijímá fotograf Lanoraf B" Od těchto dnů začíná historie druhého klatovského klubu AFK3 Šumavan Klatovy, až do splynutí stálého rivala SK, historie vztahu vyznačujících se spoluprací, převážně však různými podobami rivality a napětí jež byly nevyčerpatelným stimulem sportovní aktivity a zdravé ctižádosti. Činnost Šumavanu se rozvíjela od r. 1920 velmi slibně. Pod vedením předsedy Součka a hlavních funkcionářů Josefa Javorského a Františka Pubce, později s výborem řízeným předsedou K. Zajíčkem, místopředsedou Voráčkem a hlavními funkcionáři Fr. Pubcem a Otto Nápravníkem, navazuje Šumavan spolupráci se starším klatovským klu­bem V roce 1920 z této spolupráce vzešly mohutné sportovní slavnosti v Klatovech jejichž vyvrcholením měl být start jednoho z nejlepších fotba­lových mužstev ČSR, mužstva SK Slavia Praha. Tato akce byla velmi zda­řilá i když mužstvo pražské Slavie zastupovala jedenáctka Smíchov Praha, a potvrdila, že sport není jen zábavou nebo hříčkou několika jed­notlivců, nýbrž důležitým nástrojem všestranně výchovným.

Tento rok je významným i tím, že Klatovy od této doby mají své stálé hřiště U zastávky, které bylo dne 5. září slavnostně otevřeno zápasem s AČ Sparta Praha a které se pak stalo trvalým sportovním stánkem SK Klatovy Ve jmenovaném roce SK Klatovy byl už nejlepším venkovským klubem župy Jeho mužstvo to potvrdilo v mistrovství III. třídy, kterou suveréně vyhrálo a tak si zajistilo postup do vyšší, II. třídy. V župním mist­rovství II třídy v roce 1921(hrálo se jen jednokolové, druhou část sezóny vyplňovaly pohárové soutěže) klatovské mužstvo mnoho štěstí nemělo a umístilo se mezi plzeňskými mužstvy na 4. místě.
Dokladem toho, že zájem mládeže o kopanou nebyl ukojen ani čin­ností obou jmenovaných celků, je zrod třetího klubu, DSK Sparta Klatovy (Dělnický sportovní klub). Ten zahajuje činnost od r. 1921, přitahuje hlavně mládež dělnickou. V roce 1924 si klatovská Sparta vydobývá postup do III třídy a postavila se tak po bok AFK Šumavanu. K prvnímu klatovskému derby mezi Spartou a Šumavanem došlo v roce 192? a Sparta v něm prohrála 1:3. Branky za Šumavan vstřelili Hrdina, Sedlaček a Hůrka, za Spartu Srp ml.
V mistrovství III. třídy se však těmto klatovským mužstvům nedařilo. Šumavan se umístil na 10. místě, Sparta uzavírala tabulku. Protože se i hráčský kádr obou mužstev neustále zužoval, dochází v roce 1927 ke sloučení obou klubů pod hlavičkou DSK Šumavan Sparta Klatovy, což znamenalo potřebné zkvalitnění mužstva, jež se projevilo ve stejném roce v nepovinné mistrovské župní soutěži, v níž se umístilo na 2. místě za Spartou Křimice. Již v roce 1926 si oba kluby ověřovaly případné pozdější sloučení v přátelském zápase s SK Klatovy. Kombinované muž­stvo Sparty a Šumavanu podlehlo těsně 2:3.
Zatímco tato klatovská mužstva byla v roce 1923 na počátku své spor­tovní dráhy, mužstvo SK Klatovy oslavuje již 25. narozeniny. Slavnosti vyvrcholily v květnu turnajem dorostenců a pak všech klatovských druž­stev dospělých. SK Klatovy v těchto dnech porážejí SK Karlov 4:1 bran­kami Severina (3) a Kokeše. V slavnostních zápasech však jubilující muž­stvo prohrává s SK Doudlevce 2:4 a s SK Plzeň 1:2. Závěr tohoto roku je však velmi úspěšný. Už v předposledním zápase s SK Olympia Nýřany si Klatovy vítězstvím 2:1 zajistily znovu postup do II. třídy, z níž v roce 1922 byly nuceny sestoupit. V posledním mistrovském zápase rozdrtily pak SK Petřín Plzeň 14:0, vysoko zdolávají Spartu Plzeň 6:1 a měří úspěšně své síly s nováčkem I. třídy župního mistrovství FC union, který v přátelském zápase 2:1 porážejí.
V roce 1924 SK Klatovy bojuje už o postup do I. třídy. Vítězem se však stává SK Doudlevce. Klatovy se musí spokojit s 2. místem, ale i toto místo znamená postup mezi nejlepší mužstva župy. Po několikaletém snažení dosáhlo mužstvo tohoto úspěchu a na něm se nejvíce podíleli hráči: Komár, Diesner, Šplíchal, Volf, Bloch, Urbánek, Kozák, Vacovský, Votruba, Kokeš, Šplíchal, Hrůza, Polák, Schuss, Pohanka. Mužstvo rovněž zajíždí na jubilejní zájezd do Německa, kde poráží mužstvo Ambergu 2:0 a prohrává ve Schwandorfu 4:6. V témže roce hostili klatovští mistra župy Viktorii Plzeň, ve kterém domácí vítězí 4:3 brankami Kokeše (2), Vížka a Boučka po 1.
V roce 1925 se SK Klatovy v I. třídě střetává s předními plzeňskými celky Viktorie, SK, Olympie, Slovanu, Sparty, Českého lva, Doudlevců a s dvěma venkovskými SK Nýřany a SK Rokycany.
V roce 1926 se župní mistrovství hrálo v nové úpravě. Zkušebně se poprvé hraje dvoukolově. První třída byla proto rozdělena do skupiny A a B. Protože se SK Klatovy v r. 1925 umístil na 9. místě, byl zařazen do sku­piny B, když obě měly po 8 mužstvech. Současně však v tomto roce začí­ná klub prodělávat pod vedením předsedy Josefa Rádla vleklou krizi, mužstvo se však umístilo na 3. místě za SK Rokycany a SK Nýřany a tím prokázalo, že patří k nejlepším mužstvům župy. Hned následující rok se systém soutěže vrací k jednokolovému. Rozdělení I. tř. z roku 1926 však zařadilo SK Klatovy do nižší třídy pod hlavičkou I.B, kde bojuje až do r. 1932, kdy mužstvo již podruhé postupuje zpět mezi elitu západočeské župy.
Závěr 20. let je pro klatovskou kopanou období krizové. SK Klatovy se však záhy konsolidoval, rozladění mezi funkcionáři a mezi členy bylo prací nového výboru pod vedením Josefa Wolfa odstraněno, mužstvo v r. 1928 obsazuje 3. místo v župním mistrovství II. třídy (dříve I.B), oddíl oslavuje 30 let trvání, hostí pražskou Spartu, župní XI. Plzně reprezento­vanou Spartou Plzeň, v červenci i AFK Bohemians Vršovice. Populární hráč Diesner sehrává v tomto roce svůj 300. zápas v barvách klubu.
Druhému klatovskému celku AFK Sumavan, i když byl předtím posílen spojením se Spartou, se krizi nepodařilo překonat. Jeho činnost ochabu­je, v roce 1928 úplně přestává a život klubu je na krátký čas zcela přeru­šen. K obnovení klubu a k oživení sportovní činnosti dochází v Šumava­nu až v r. 1930. Třicátá léta pak patří k nejúspěšnějším obdobím tohoto klubu a to pod postupným vedením V. Mrázka, V. Hofmana, Ant. Laušmana a Jar. Kalabzy. Z cyklistického hřiště na Rozhrání se buduje hřiště na kopanou, vyhovující podmínkám hracího řádu I.A třídy. Od roku 1931 mužstvo Šumavanu téměř každoročně zdolává jeden ze čtyř stupňů na své cestě na výsluní. V roce 1934 se Sumavan ve II. třídě umis­ťuje na 5. místě, ale v roce 1935 po prvním místě v tabulce postupuje znovu o stupeň výše. Radost ale byla zkalena reorganizací, podle níž Sumavan nepostupoval do I. třídy, nýbrž do nedávno zřízeného mezi­článku, do I.B třídy. Radost všech hráčů a příznivců AFK Sumavan vrcho­lí v r. 1936, neboť jejich mužstvo zvítězilo v mistrovství I.B třídy v ročníku 1935/36 a postoupilo mezi elitu plzeňské kopané a po bok největšího soupeře SK Klatovy. Dva z nejlepších hráčů celku Jar. Císař a Jan Paveza se později uplatnili dokonce mezi nejlepšími hráči ČSR. Císař hrál v ligo­vém mužstvu SK Plzeň a později v ligovém ASO Olomouc a Paveza hrál řadu let obránce v ligovém SK Plzeň a po návratu do Klatov sehrál ještě řadu zápasů na počátku klatovské divizní éry. Sumavan se mohl pochlu­bit i výborným družstvem dorostu, který pod vedením Fr. Nevlidy hrál úspěšně v dorosteneckém přeboru západočeské župy. K nejlepším pat­řili: Olda a Míra Mach, Polomíš, Nauš, Zd. Čížek, Gabriel, Mužík, Ubl, Švec, Langmajer, Lepší, Kopecký a další.
Když si v roce 1936 AFK Sumavan vydobývá postup do I.A třídy zápa­dočeské župy, má už jeho klatovský rival SK Klatovy řadu let mezi prvo­třídními družstvy za sebou. Vytouženého cíle, postupu do I.A třídy, muž­stvo docílilo v roce 1932. V této době tvořili mužstvo hráči Hofmann, Lambert, Klus, Turek, Lulius, Babka, Šíp, Vaněk, Reitmayer, Čížek L, Čížek II. a Janda. V mužstvu se několikrát objevil i ligový hráč SK Plzeň Josef Tajčner. Mužstvo i v přátelských zápasech docilovalo pozoruhodných výsledků, když porazilo i jihočeského mistra České Budějovice 2:1, Rapid Praha 5:1, Horymír Příbram 9:2. S nejlepšími plzeňskými mužstvy, ligo­vou Viktorií a Olympií prohrávají velmi těsně 3:4. Oddíl pod vedením dr. Fifky se mohl pochlubit i dorosteneckým přeborníkem župy a později sklízet ovoce trvalé péče o mládež. Tohoto úspěchu přesvědčivě dobyli tito mladí: Šlosar - Srp, Smaha - Korbel, Císař, Misek J. - Aschenbrenner, Pokorný, Čížek, Průcha a Hálek.Hned ve svém prvém ročníku v I.A. třídě SK Klatovy potvrdil, že do této skupiny oprávněně patří. Umístil se na 4. místě. Výborně si mužstvo vedlo i v přátelských zápasech, kdy před 2.000 diváky prohrává až po boji s ligovým SK Kladno 2:3.Zároveň od tohoto ročníku začíná cesta, charakteristická marným úsi­lím o vítězství a o postup mezi nejlepší mužstva země. Téměř čtvrt stole­tí trvala cesta, která téměř nepřetržitě dosvědčuje superioriai tohoto oddílu v Klatovech, ale zároveň potvrzuje i oprávněnost přídomku „korunní princ" župního mistrovství.
Ročník v r. 1933 je poznamenán hlubokými zásahy do hracího systé­mu. Jsou vytvořeny divize, mezičlánek mezi I. ligou a župními mistrov­stvími, přechází se na soutěž dvoukolovou, jak se hraje dodnes. Vedením župy bylo provedeno nové rozdělení I.A třídy do skupin A a B. Klatovy byly zařazeny do nižší skupiny B, zatímco v tabulce poslední Sparta Sulkov a Sparta Křimice byly ponechány v A skupině. SK Klatovy se prá­vem cítil rozhodnutím župy poškozen. Odehrává ročník 1933/34 v B sku­pině I. třídy a umisťuje se na 4. místě za SK Rokycany, Sněhaři Domažlice a SK Nýřany. Již v následujícím ročníku bylo vedení Západočeské župy pod velkým tlakem fotbalové veřejnosti nuceno své původní rozhodnu­tí přehodnotit. SK Klatovy byl zařazen do I.A třídy kam rozhodně muž­stvo výkonnostně patřilo. Po velmi slibném násaipu do soutěže se muž­stvo nakonec umístilo v tomto ročníku 1934/35 na 5. místě. Ve vedení klubu rezignuje na svou funkci dr. Fifka, kterého střídá PhMr. Volke. Své postavení v popředí SK uhájil (5. místo) i v ročníku 1935/36. Po krátko­dobém odmlčení dochází znovu k místnímu derby dlouho SK Klatovy odmítanému, pokud rozdílnost v příslušnosti do tříd mluvila o jejich pře­vaze a živila jejich sportovní sebevědomí a přezíravost. AFK Šumavan byl dobře „rozjetý", což dokazoval jeho postup a slavné vítězství nad SK Klatovy 3:0.Celé město žilo ve znamení těchto utkání i příští ročník 1936/37. Také začátek soutěže u Šumavanu byl mnohem úspěšnější než u SK. Šumavan v prvním mistrovském utkání rozdrtil SK 5:0. V jarní odvetě však vyhrává SK 2:1 a potom v poháru opět SK 4:2. V tabulce ale obsazuje Šumavan 6. místo zatímco SK je těsně za ním na sedmém.
V ročníku 1937/38 SK Klatovy zlepšil hru, částečně se zdařilo vyřešit generační problém vhodným doplněním kádru, ale v mistrovství se tra­dičně neprosadil. AFK Šumavan udržel stále svoji formu a krok se svým klatovským soupeřem. Tentokrát SK Klatovy, jehož mužstvo tvořili hráči Vlček - Lambert, Toman - Bouček, Prokop, Nový - Šťastný, Čížek V., Reitmayer, Vacovský, Čížek K., dále Karlovec, Reifenberger, stál v tabulce o jeden stupínek výše než Šumavan (SK 4. Šumavan 5.).Poslední předválečný ročník 1938/39 je poznamenán snížením výkon­nosti v obou oddílech. Mistrovství bylo sehráno jen podzimní jednoko-lové, protože důsledky mnichovského diktátu způsobily, že podzimní kolo soutěže nemohlo být dohráno. Vystoupily oba Nýřanské kluby a ČSK Cheb a proto tato část byla anulována. AFK Šumavan se zachránil z 10 místa soutěže jen díky lepšímu poměru branek a skutečností, že sesaipoval jen jeden oddíl. Jestliže SK Klatovy i v letech okupace svoji příslušnost v I.A třídě uhájil, Šumavan byl postižen citelněji. Ještě v roce 1940 se na předposledním místě zachraňuje, ale o rok později z posled­ního místa sestupuje. Tak končí toto meziválečné období, které je možno nazvat nejslavnější již z hlediska extenzity rozvoje. Existence několika klubů v Klatovech ve 20. letech, dokumentující zájem o tento sport, a úspěšná sportovní činnost SK Klatovy a Šumavanu ve 30. letech, počet členstva, který nebyl nikdy překonán ani po sloučení obou klubů, to pře­svědčivě potvrzují.
  

Doba okupace a vzestup až k Divizi

(1939-1956)

Období okupace a druhé světové války bylo etapou sportovního ustr­nutí. Oba klatovské kluby sice hrají lAtřídu zpočátku jen za mírného poklesu, ale později (od r.1942) zásahy protektorátních úřadů, hlavně zneužívání české mládeže jako laciných pracovních sil pro zbrojní průmysl v Německu, vedly k pozvolnému oslabování sportovní činnosti. Zájem mládeže o kopanou omezoval její kulturní vyžití.



Prvenství v klatovské kopané si stále udržoval SK Klatovy, tehdy za vedení předsedy Jirouška, místopředsedů prof. Synáče a J. Tučka a jed­natele A. Pokorného, ale v roce 1940, když z tohoto klubu ligového SK Plzeň na několik zápasů odešel jeho nejlepší střelec R. Vacovský -„Kropenáč", byl tento klub zpočátku oslaben. SK Klatovy se v těchto letech opíral o jistotu brankáře Vlčka, vynikající výkony Bakuleho v obra­ně, Korbela a kapitána mužstva V. Čížka v záloze, o útočníky Šledra a Formánka, střelce Vacovského a slibné výkony mladého Petrse. První mistrovský zápas dvou rivalů vyhrál Šumavan 2:1 šťastnými brankami Oldy Macha. K překvapení všech byl nejlepším hráčem na hřišti Julius ze Šumavanu a téměř nepřekonatelnou překážkou útočníků SK pak obrana Šumavanu Otta-Vlach. Sezóna v tomto roce byla uzavřena přátelským zápasem obou týmů s vítězstvím SK 3:0. V tomto utkání byl těžce zraněn brankář Šumavanu Šípek, který o několik dnů později v nemocnici umírá,
AFK Šumavan 1936, vítěz I. B třídy - K. Kopřiva, Šlehofer, Jos. Julius, Otta Vlach, Císař, Zavoral, K. Havlíček, Kočí, Vávra; klečící: Kůra, Strych, F. Švára
Ročník 1941/42 zahájil SK Klatovy přípravným zápasem s nováčkem divize Spartou Sulkov a po vynikající hře zvítězil 3:0. V tomto ročníku po několika výborných utkáních, ale i po určitém útlumu v jarní polovině skončilo mužstvo na 5. místě, když mistrem se stala Olympia Plzeň. Nejvíce zápasů odehráli Kohout, Formánek, a Vacovský. Nejlepším střel­cem mužstva zůstává Vacovský s 35 brankami! Šumavan v tomto ročníku v I.B třídě obsadil rovněž 5. místo. Na jaře dokazuje SK ve vzájemném utkání se Šumavanem znovu svoji prioritu vítězstvím 3:1.

V ročníku 1942/43 prochází SK bez příznaků snížení výkonnosti a hájí pověst výborného a velmi obávaného mužstva. Avšak stupňující se fašis­tický útisk a bezohlednost nařízení okupačních správních orgánů pozna­menávají práci i sportovní činnost v obou klubech. Hráči musejí opouštět své rodiny a sportovní kolektivy pro nasazení do Německa, jiní jsou uvr­ženi do koncentračních táborů. To má za následek ochabnutí zápalu funkcionářů a snížení výkonnosti hlavně v AFK Šumavan. Už tehdy se ozývají hlasy navrhující sloučení obou klubů, ke kterému skutečně dochází dne 1. ledna 1949 a od tohoto roku převzal tradice kopané SK Klatovy, který přes různé proměny pojmenování, související s organizač­ními změnami, pod hlavičkou TJ Klatovy reprezentuje tento sport dodnes. Spojením oddílů byla vytvořena mohutná základna vlastních odcho­vanců, kteří později vybojovali postup do divize. Z nejčastější sestavy z tohoto roku je patrno, že převážnou většinu mužstva tvoří hráči býva­lého SK. (Smejkal, Uldrich, Kokeš, Kohout, Petule, Vacovský, Beránek). Z mužstva Šumavanu se do základní sestavy probojovali Švec, O. Mach, Lepší, Mužík.
V únoru 1949 došlo také k reorganizaci fotbalových soutěží, divize byly zrušeny a vytvořeny krajské soutěže. Klatovy byly zařazeny do I.A třídy kraje Plzeň, kde se střídavými výsledky obsazují střed tabulky.
V ročníku 1951, který se hrál systémem jaro-podzim, klatovský fotbal vystupuje zprvu pod hlavičkou S. Šumavan Klatovy, když byla uplatňová­na zásada, že sokolské jednoty se musí napojit na nějaký podnik, později mění pojmenování na KOZÁK, což je podmíněno spojením s novým patronátním závodem. Klatovy končí mezi 10. účastníky na 5. místě. Mužstvo absolvuje zápasy v převážně s hráči Kokeš, Voldřich, Vodička, O. Mach, Kohout, Švec, Hovorka, Klasna, Beránek, Misek, Hašek, Toman, Vacovský, Uldrich, Knódl. V tomto roce z klatovského mužstva odchází na vojnu řada nadějných hráčů (Kokeš, V.Mach, Beránek, Uldrich aj.) a po dvou letech před svým fotbalovým vrcholem se vracejí a někteří z nich (Beránek, Kokeš) dokonce osignováni zápasy v nejvyšších soutěžích a známostmi z vojenských jedenáctek s hráči, kteří později byli chloubou československé kopané. Ještě v letních přípravných zápasech se tito hráči podílejí na vítězství nad Škodou Hořovice 2:0, Spartou Michle Praha 5:3 a s porážkou 1:4 odjíždí i Důl 25.února Nové Sedlo.
Oslabení mužstva mělo za následek sestup po další reorganizaci sou­těží (mezi přebor a okres byla vložena krajská soutěž) až do okresního přeboru. Okresní přebor byl krátkou a velmi nepřirozenou epizodou. Klatovští v tomto roce 1953 lehce a někdy demonstrativné vysokých vítězstvích dokazují, že v této soutěži nemají zdaleka sobě odpovídající­ho soupeře, a bez potíží postoupili a v příštím ročníku (systém jaro-pod-zim) už v 6. kole jsou v čele své skupiny krajské soutěže bez ztráty bodů a na podzim končí na 1. místě před Dynamem Holýšov, Tatranem Staňkov a Spartakem Plzeň „B". Z druhé skupiny doprovází Jiskru Klatovy do přeboru výrazný vítěz RH Tachov.
Krajský přebor v roce 1955 zahájilo naše mužstvo už v kompletním slo­žení, tedy s Beránkem, Kokešem, a ostatními hráči (Mach, V. Uldrich, Samek, Kroupa, Hovorka), kteří se vrátili z vojny, porážkou od Slavoje Přeštice 0:4, ale pak rychle stoupají do popředí tabulky po výrazných vítězstvích nad. DA Plzeň 5:0, RH Sušice 7:1, Spartakem Rožmitál 5:0, v Poběžovicích nad místní RH dokonce 8:1. V přípravném utkání naše mužstvo dokonce poráží krajský výběr 5:2 brankami Beránka a Kufnera po 2, Havlíček vstřelil jednu branku. Po výborném výkonu byl dodateč­ně do tohoto mužstva nominován Karel Beránek. O letní přestávce bylo v Klatovech hostem mužstvo Tankisty Praha a v zápase dobré úrovně zví­tězilo 4:0. V podzimním kole oplatily Klatovy Přešticím porážku na jejich hřišti 3:1, vítězí v Rožmítále 5:1, remízují v Plzni s DÁ Plzeň B 1:1, poráže­jí RH planá 3:1, RH Poběžovice 1:0, Dynamo Holýšov 2:1, vysoko Vejprnice 9:0. Poraženi byli v Sušici od RH 1:3, od Sokola Radnice 2:3 na jeho hřišti, ale naděje na posUip se rozplynuly po porážce v Líních od Baníku 0:6. Vítězem přeboru se stal Baník Líně a Jiskra Klatovy obsadila 2.místo. Střelecký primát drželi hráči Beránek, Klasna a Vacovský.
A pak přišel rok 1956, který se stal bránou do tolik let sněné divize. O tento velký úspěch klatovské kopané se zasloužili všichni hráči, od brankáře počínaje a levým křídlem konče. Klatovskou branku chránil V. Kroupa, udivující jistotou při vysokých míčích, mrštností i přehledem a riskantní odvahou při soubojích s protihráči. Pilíři obrany byli řízný a tvrdý Uldrich a technický Kokeš, záloha hrála v čele s neúnavným bojovníkem a výborným hlavičkářem V. Machem, na stranách jej dopl­ňovali O. Mach a Mužík, jimž byla společná bojovnost a poctivost až do krajnosti. Útok pak tvořil velký technik a myslitel Beránek, střelec Vacovský, technický Klasna, opravdový vládce míče na malém prostoru, nebojácný a dravý Havlíček, poctivý hráč a úspěšný střelec Toman, Nenápadný dříč a konstruktivní typ Knódl J. a vojáci prezentační služby Olda Friš a Lískovec, z nichž první v Klatovech zůstal a v jejich barvách hrál celých 15 let. V červenci roku 1956 přestoupil z Lub do Klatov Alois Pták, výborný střelec levou nohou, který několik let na levém křídle plnil velmi dobře funkci tohoto „postu". Trenérem mužstva byl Vojta Misek.
Vůbec první porážku utrpělo mužstvo až ve 3. kole podzimu (celkem až 14. kole) v Poběžovicích od RH 1:2, když o těsném vítězství Poběžovic rozhodla až branka v poslední minutě utkání. Klatovští celou soutěž vyhráli, když pouze 2x prohráli a při jedné remíze dosáhli úctyhodných



38 bodů a zvítězili s náskokem 9- bodů před Slavojem Přeštice Na bran­kách se nejvíce podílejí v pořadí Beránek, Klasna, Knódl, Toman, Havlíček a pak následovali Friš, Kokeš, Olda Mach a Lískovec. Mužstvo nikomu od začátku soutěže první místo nepřepustilo. Tato_ cesta za postupem byla satisfakci za řadu let marného usilování a snaženi. Cele město žilo tím úspěchem a divácká veřejnost s velkou nedočkavosti a cel­kem bez obav se těšila na boje v divizi.


Klíč k tomuto úspěchu je však nutno hledat o několik let zpět, a sice v plně nedoceněném úspěchu klatovského dorostu v závěru čtyřicátých let. Dorostenecké družstvo SK Klatovy se v roce 1948 probojovalo do finále mistrovství Západočeské župy a po dvou přesvědčivých vítěz­stvích nad druhým finalistou Viktorií Plzeň 5:1 a 2:0 se stalo krajským pře­borníkem a postoupilo do závěrečných bojů o mistra Čech. Ze tří soupe­řů byl našemu mužstvu vylosován soupeř nejtěžší - SK Slavia Praha s nímž v domácím prostředí hrálo 2:2. V pražské odvetě pak mužstvo pro­hrává 1:8. Výsledky ale byly ovlivněny zraněním výborného brankáře Kroupy, jehož musel v Klatovech nahradit Samek, v pražské odvetě pak dokonce i Beránek. Kádr tohoto mužstva se pak stal základem budoucí­ho mužstva divizní Jiskry Klatovy, když byl v budoucnu posílen z této generace jen V. Machem ze Šumavanu. Že Klatovy měly velkou zálohu výborných mladých hráčů, potvrdilo znovudobytí titulu dorosteneckého přeborníka Zpdč. kraje pod vedením trenéra Macha. Tentokrát ve vyřa-zovací soutěži krajských přeborníků narazili na družstvo Slavoje České Budějovice a po remíze doma 2:2 rozhodla o vyřazení porážka v Č. Bu­dějovicích 1:3.
Při výborných výkonech A mužstva se rovněž dařilo rezervnímu muž­stvu dospělých, které v této době hrálo krajskou soutěž skupiny C. Nejčastěji v tomto mužstvu nastupují Smejkal, Úbl, Vacovský, VI. Knódl, Kufner, Samek, Šlosar, M. Paveza, Javorský, Hromádka a Zd. Mach.
Závěr této etapy přesvědčivě dokazuje, že cesta ke sportovním úspě­chům vede pouze přes spolehlivé zázemí v mládeži, že práce s ní se vždy vyplácí a přináší své ovoce. Proto všem hráčům a pracovníkům s mladý­mi (A.Kohout, L.PÍchovec), všem obětavým trenérům tohoto období (V. Misek a další) a pak nadšeně a s láskou ke sportu pracujícímu kolek­tivu funkcionářů J.Baštář, Zd. Čížek, V. Horfichter, dr. Zd. Fialka, V. Žižka, j Rubáš, K. Reitmajer, P. Šlosar, J. Žípek, V. Bíma, Fr. Prchal, Šlehofer, Baluška, Čech, MUDr. B. Helm, K. Kopelent, E. Ferus, J. Tuček, J. Šmíd, J. Hoch, R. Salvetr, V. Kubík) jsou touto formou adresována slova úcty a uznání, neboť všichni své stopy v různé podobě a míře na cestě klatov­ské kopané vzhůru zanechali.

Divize v Klatovech
(1957-1963)
Dne 31. března 1957 přivedla hudba klatovské posádky na hřiště na Rozvoji soupeře prvního zápasu v divizi, mužstvo Lokomotivy Plzeň, které předtím marně bojovalo o udržení v celostátní soutěži a bylo při­rozeně velkým favoritem. Téměř 1.800 diváků vytvořilo nadšené pro­středí, ve kterém rozhodčí Rezek z Prahy zahájil utkání. V domácím druž­stvu bohužel chyběl brankář Kroupa, jemuž lékař ze zdravotních důvodů zakázal další start. O vítězi utkání rozhodla 26.minuta II. půle, když Jindra Knódl vsítil první klatovský gól v divizi. Nadšení neznalo mezí a nepole-vilo až do konce zápasu, když do šaten domácí mužstvo odcházelo
Žalem diváků a sportovní duch hráčů neochabl ani po drtivých poráž­kách od Dukly Tábor 1:9 a Spartaku Radotín 2:7, které v Klatovech doku­mentovaly skutečně vysokou úroveň soutěže. Po údobí jaro-podzim se přecházelo na systém podzim-jaro, a proto se tento ročník hrál tříkolově. Konečné umístění po III. kole znamenalo velmi pěkné 6. místo v tabulce, když celou soutěž vyhrála Dukla Tábor. Klatovští z celkem 33 utkání 14 vyhráli, 13 prohráli a v 6 utkáních se se soupeři rozešli nerozhodně. Při poměru branek 72:85 získali celkem 34 bodů. V mužstvu se vystřída­lo 22 hráčů. Od II. kola hrálo mužstvo již s posilami Kocem a Jarošem, od III. kola posílil mužstvo brankář A. Čáp, odchovanec K. Šesták a voják Gališ. Nejlepším střelcem mužstva byl Beránek s 19 brankami, následo­vali Pták 10, Jaroš 9, Havlíček, Koc a Zahálka po 6, Knódl 5, Friš 3, O. Mach 2, Paveza a Uldrich po l brance. Poměrně dobré umístění v I. ročníku podněcovalo vyšší ambice, ale navzdory všem předpokladům bojovalo se v ročníku 1958-59 o záchranu. V nominacích se už objevuje 26 hráčů a příznak labilní výkonnosti řady hráčů. Z nových nastupují Schůtz, Dolejší, Kozlík, Vašica, Tomečko, Tichý, Rybář, Svatoš, Schwarzbacher, zkoušen je i mladý odchovanec A. Mazanec. Mužstvo se umístilo mezi 14 mužstvy na 10 místě. V čele střelců zůstává Beránek tentokrát s Kocem s 8 brankami, pak následují Jaroš 7, J. Knódl 5, V. Mach 4, Schwarzbacher 3, Vašica 2, Svatoš, O. Mach, Kokeš, Uldrich a Mazanec po 1.
I když očekávání splněno nebylo, zájem diváků neklesl ani v ročníku J959-60 a Klatovy stály aspoň v čele tabulky návštěvnosti. Vedení oddílu a hráči se snažili soutěž udržet a tak se četným příznivcům odvděčit. Nezapomínalo se ani na družstva mládeže. Z nich už v tomto roce dostá­vá po Mazancovi příležitost L. Irlvek a V. Silovský. Z jiných oddílů přišli Kostka, pak Slepička, Hrabačka. Základ však tvoří stará garda.

Počátky obou kol byly nevalné, první body dobývá mužstvo až v 5. a 6. zápase. Příčiny, neuspokojivá příprava a stárnutí kádru hráčů, nedo­přávaly klid vedení, nervozita svazuje nohy hráčům, snaha doplňovat mužstvo naráží na nepochopení okolních oddílů. Jiskra Klatovy končí na 12. místě, když získala z 26 zápasů pouhých 17 bodů. Nejlepšími střel­ci byli Jaroš 9 branek, Irlvek 7, J. Knódl a Mazanec po 5, Friš a Beránek po 3, Koc 2, Uldrich, Kostka, Zahálka po l brance. Průběh jarních bojů byl poznamenán rozhodnutím o novém krajském uspořádání soutěží. To mělo za následek, že nikdo z účasníků nesestupoval a klatovští se v soutěži udrželi.
Situace v mužstvu se nemění k lepšímu ani v ročníku 1961-62. Dochází sice k posílení kádru, do TJ Klatovy vstupuje vojenská jedenáctka TJ Rozvoj, ale tento přínos je jen kvantitativní, neboť z hráčů se uplatňují jen Primán a Meluš. V mužstvu se střídá neúměrný počet 31 hráčů a výkon­nostní krize se prohlubuje. Je patrno, že síly z první generační vlny již ochabují a noví hráči z úspěšného dorosteneckého družstva z r. 1954 je nemohou plně nahradit. Dochází i k takové situaci, že celý útok je vojen­ský. Z domácích odchovanců je posilou pouze Dolejší, který se úspěšně uvádí uprostřed obrany a Šesták na některé zápasy přechází do zálohy. Mužstvo se umísťuje na 10. místě ze 14. Teprve tři vítězství v posledních 3 kolech zajišťují příslušnost v krajském přeboru. V čele střelců se obje­vuje J. Knódl se 4 brankami, následují Valta, Friš, Primán, Barkač, Šesták, Porubský, Červený, Koc, Hlipala a další.
Sezóna 1962-63 je pro naše mužstvo sezónou závěrečnou mezi elitou západočeské kopané. Do mužstva se sice vracejí dočasně starší hráči (Čáp, Uldrich, Beránek), důvodem jsou potíže v oddílu, nedostatek hráčů a fluktuace vojáků. Mužstvo po zisku pouhých 18 bodů sestupuje do nižší třídy. Na sestupu se podílelo nejen to, že se štěstí k nám obrátilo zády. Řada zápasů skončila tou nejtěsnější porážkou, proti M. Lázním a Baníku Líně doma mužstvo neproměnilo penalty apod. Proti výborným mužstvům podávalo mužstvo velmi dobré výkony a vítězilo, ale s ohro­ženými mužstvy prohrávalo.
I následující léta ukázala, že mužstvo nemělo předpoklady hrát tuto nejvyšší krajskou soutěž. Značná část hráčů už měla kulminační bod za sebou a takový příliv nové krve, kterou by bylo možno odcházející bez ztrát nahradit, v nové hráčské generaci nebyl. Divizní období potvrzuje, že velmi dobrá generační vlna, která vyzrávala u dorostu na sklonku 40.1et, může vyvolat mohutný výkonnostní zdvih na omezené období. Jakmile však nešla za ní v patách výkonnostní náhrada, bylo nutno před­vídat pokles a ústup do stínu.


Ústup do stínu
(1963 -1986)
Po sedmi letech v divizní soutěži se vracejí fotbalisté TJ Klatovy do I. A třídy. Nastupují však do zápasů v této soutěži s předsevzetím co nejdříve se do krajského přeboru vrátit. Kádr hráčů z dob divize a krajského pře­boru v podstatě zůstává (Beránek, Kokeš, Knódl Jindra a Vlád., Mužík, Šesták, Uldrich, Friš, divizní soutěž již ochutnali odchovanci oddílu (Mazanec, Irlvek, Silovský, Řezáč) a nastupující vojíni Kratochvíl, Šromek a Takáč. Odešli jen hráči Porubský (později hráč ligové Nitry) a M. Koc.
V ročníku 1960-61se mění soutěžní systém v tom smyslu, že zaniká oblastní soutěž. Osm západočeských mužstev včetně Jiskry Klatovy bylo doplněno šesti z I. A třídy a byl vytvořen znovu krajský přebor, v té době ale třetí nejvyšší soutěž v ČSR. Klatovští v tomto ročníku obsazují 11. místo ze 14. Pod trenérskou taktovkou V. Fialy z Plzně se vystřídalo celkem 26

TJ Klatovy v ročníku 1963/64 svého cíle nedosáhla, i když 1. místo v jejích možnostech bylo.Výsledky stačily na 3. místo za vítězným muž­stvem Baníku Líně a RH Domažlice. Na tato mužstva ztratila sedm, resp. osm bodů. K bodovým ztrátám vůči těmto mužstvům došlo vždy na počátku herního období. V prvních zápasech podzimu a jara trpělo muž­stvo nerozehraností a neuspokojivou fyzickou kondicí. Naopak závěr soutěže byl téměř stoprocentní. Nejlepšími střelci v mistrovských utká­ních byli Irlvek a Mazanec po 12 brankách, J. Knódl 10, Řezáč 8, Silovský 6, Beránek 4.
Postup zpět do krajského přeboru byl však vybojován v následujícím ročníku 1964/65. Mužstvo bylo doplněno z vlastních řad, Hrdličku ve středu obrany nahrazuje Červený, záloha byla doplněna Čížkem (Luby), který hrál rovněž i v útoku, do mužstva zapadl i Ištona, který plnil v Klatovech základní vojenskou službu. Skončilo i provizorní obsazení místa v brance, neboť ze Spartaku Plzeň přišel brankář Karel Haas.
Už podzimní bilance byla velmi příznivá, mužstvo bylo v čele a pečlivě se připravovalo na jaro. Nakonec TJ Klatovy zvítězila před Tatranem Sušice o jeden bod, když ze 26 utkání vyhrálo 15, čtyřikrát prohrálo a sedmkrát hrálo nerozhodně. Při poměru branek 71:29 získalo celkem 37 bodů. Všechna soutěžní utkání odehráli Friš a Mužík L, 25 utkání Irlvek a VI. Knódl. K nejpilnějším dále patřili Šromek, Haas, Szabo, Čer­vený, Mazanec, Šesták. Nejlepším střelcem mužstva byl Irlvek s 12 bran­kami, Szabo a Mazanec 11, J. Knódl 9, Šromek 8, Ištona 7 a další.
Nejvýznamnějším soupeřem v přátelských utkáních byla Viktoria Žiž-kov, která v Klatovech zvítězila 2:1. Družbu a přátelství našich a němec­kých sportovců posílilo utkání s BSG Chemie Eilenburg ve dnech okres­ní spartakiády. Naše mužstvo zvítězilo 2:1 a v tomto střetnutí odehrál Olda Friš 400. zápas v Klatovech.
Mezi nejlepšími mužstvy kraje se TJ Klatovy udržela jen 3 sezóny (1965-68). Nebyla však ani s to proniknout do první poloviny tabulky. V ročníku 1965/66 se Klatovy umístily na 10. místě, v letech 1966/67 na 9. místě, ale v ročníku 1967/68 znamenalo 13. místo (předposlední) sestup.
Potíže však provázely vedení odddílu od začátku. Mužstvo nemělo sta­bilního trenéra. Příprava byla přirozeně nekvalitní. Mužstvo po několika zápasech opustili dobří hráči Šromek a Ištona (skončili vojenskou základní službu) a VI. Knódl pro vleklá zranění ukončil aktivní činnost. Z nejvýznamnějších přátelských zápasů je nutno uvést: lig.- Spartak Plzeň „A" 0:8, Jiskra Domažlice 3:2, Dukla Písek 5:2, Spartak Strakonice 9:1.
Ani v ročníku 1966/67 starostí neubylo. Výbor s vypětím všech sil zajiš­ťoval plynulou činnost 5 závodních družstev, žehrá na malé pochopení závodů, institucí a úřadů v okresním městě, poklesly návštěvy na utká­ních. I hráčský kádr se zmenšil. Starší hráči zanechávají aktivní činnosti nebo dohrávají ještě v okolních oddílech a zisk nových sil je nepatrný.

Největším oslabením byl přestup L. Irlveka, perspektivního mladého hráče, od II. ligového Baníku Most, když už jako vojín a hráč v té době ligové Dukly Tachov se stal terčem jejich pozornosti. V I. mužstvu se vystřídali Haas, Kapusta, Červený, Šesták, Jar. Hais, J. Knódl, Friš, Kraus, Zd. Hais, Valeš, Mazanec, Čížek, Ebenstreit, Kopřiva, Bouberle, Valenta, Vítek a občas zaskakoval i Mužík. Divizní zkušenosti měli z mužstva už jen Šesták, J. Knódl, Friš. TJ Klatovy obsadila 9. místo se ziskem 23 bodů (26 utkání, 8 vítězství, 7 remíz, 11 porážek). Ve významnějších přátelských utkáních hostily Klatovy Baník Most,s nímž remizovaly 3:3 (jednu branku hostů vstřelil Irlvek), prohrály s Duklou Sušice 1:4 a s VS Tábor 3:4.
Protože se situace v mužstvu nezlepšila, byl ročník 1967/68 znovu roč­níkem kritickým. V mužstvu se sice objevují nové tváře Svoboda a Cikala (vojáci) ale postupně odcházející starší hráči za sebe rovnocenou náhra­du nemají. Třináctým místem v krajském přeboru (13. TJ Klatovy 26 8 3 15 28:44 19 bodů) jsou klatovští odsouzeni k sestupu do I.A třídy. Sportovní neúspěchy podmiňují výrazný pokles návštěvnosti (maximum 300 diváků). Že však divácký zájem o kopanou neochabl, potvrdil první zápas ženské kopané v Klatovech. Fotbalisté - muži měli věru pádný důvod k závisti, když na utkání dívčí kopané mezi Slavií Praha a místním výběrem (8:0) se přišlo podívat téměř 1.000 diváků.
Od roku 1968 až do roku 1976 hrála TJ Klatovy jen I.A třídu. Sestup do této soutěže provázela krize i do vedení oddílu. Ve výboru hrozil hro­madný odchod zbytku funkcionářů. Schůze navštěvovalo často pouze 5 členů, situace byla velmi vážná i v mužstvu, výhled do budoucnosti nebyl vábný. Příprava mužstva byla nezodpovědná a mužstvo se s vypětím sil hned v prvním roce zachraňovalo v I.A třídě skup. C) kam bylo zařazeno.
Po velmi slabém jaru (získalo jen 7 bodů) obsadilo 10. místo. Že čin­nost oddílu byla zachována, bylo zásluhou několika obětavých funkcio­nářů, kteří se sebezapřením plnili úkoly za celý funkcionářský kolektiv. Za to, že nerezignovali, což bývá nejčastějším průvodním jevem v obdo­bí neúspěchů, že vykonávali práci za celou skupinu, i když nesklízeli vděk, patří uznání hlavně funkcionářům Wirthovi, Salveterovi, Urbanovi, Brejchovi, Kubíkovi a Vaňourkovi.
Další dva roky (ročníky 1969/71) signalizují sice mírný vzestup, ale vleklé potíže překonány nebyly. Umístění na 7. a 6. místě znamená sice střed tabulky, ale toto zlepšení je spíše důsledkem snížení úrovně celé soutěže než dílem výkonnostního vzestupu. Mírný obrat k lepšímu nastal až o něco později. Mužstvo znovu bojovalo o postup. Pro cestu za tímto cílem je však příznačné, že vidina vyšší soutěže je reálná v podzimních kolech, ale po několika zápasech na jaře se beze zbytku rozplývá.
V ročníku 1971/72 jsou tímto předělem dvě těsné porážky v zápasech s Teslou Nýřany a SVÁ Holýšov, v ročníku 1972/75 se naděje rozplynuly po porážce s TJ Přeštice 1:4 a hned v následujícím kole překvapující pro­hra na vlastním hřišti s Baníkem Sulkov 2:3. A tak v těchto ročnících do
hráčů, Jiskra Klatovy zahajuje soutěž v sestavě: Čáp - Udrich, Šesták, Kokeš, Tomečko, Mužík, Koc, Irlvek, Knódl, Beránek, Dolejší (náhradní­ci Zahálka a Friš). V podzimních zápasech se již objevuje Vašica. V jarní polovině je zkoušen Natrval, dobře se uvádějí noví hráči, vojáci Valta a Barkač, zraněného brankáře Čápa na několik utkání střídá Tajčovský, Slepička a Rybář. Diváci vítají návrat Klasny (jen jeden zápas), vypomáhá Kliment.
Vítězem krajského přeboru se stává Dukla Tachov a postupuje do II. ligy. Její posilou se stává nadějný hráč Klatov L. Irlvek, který v ní nastu­puje vojenskou prezenční službu a právě Dukle Tachov v domácím pro­středí vstřelil rozhodující vítěznou branku z pokutového kopu. Irlvek spolu s Barkačem se stávají se 7 brankami nejlepšími střelci mužstva, po nich následují Knódl, Zahálka, Valta a Vašica po 3, Silovský a Šesták po 2, Dolejší, Mazanec, Tomečko, Friš a Kliment po l brance. Výkonnost mužstva je nižší, bojovnost je jeho předností jen v některých zápasech. Na tom se podílí především to, že starší hráči odcházejí, nehrají již ve všech zápasech a mužstvo je doplňováno hlavně z řad klatovských vojá­ků, kteří přirozeně natolik s kolektivem nesrostli v kompaktní celek.
V roce 1961 na klatovskou pouť Klatovy přivítaly v přátelském utkání internacionály Slavie Praha (dynamo) a před 1500 diváky je oceněna věr­nost klubu a zásluhy hráče O. Macha u příležitosti jeho 600. zápasu za mateřský oddíl, jehož byl také dlouholetým kapitánem a pak trenérem. V témže létě hostí Jiskra Klatovy i mistra ligy, kompletní a slavnou Duklu Praha a ta téměř před 3 000 diváky předvádí fotbalovou lahůdku a vítězí 8:0 brankami Borovičky 4, Vacenovského a Dvořáka po 2. krajského přeboru postupovala mužstva Sokola Postřekov a Baníku Tlučná.
Mužstvo absolvovalo toto období s následujícím hráčským kádrem: brankáři Reitmajer a Haas, obránci Kopřiva, Hlaváček, Jar. Hais, Hlinikovský, Šanda, Fabián a hráči v poli: Mazanec, Irlvek, Zd, Hais, Ebenstreit, Hrdlička, Musil, Aschenbrenner, Vítek, Šus, Hradecký, Ujčík a Kolář. Tento hráčský kádr se zasloužil o mírný vzestup (umístění na 4. místě v r. 1972 a 1973).
Od roku 1973 pracoval rozšířený výbor pod vedením předsedy Jar. Sýkory. Došlo sice k přechodnému zlepšení práce, jejímž ovocem byly přípravy a zdařilé oslavy 75 let kopané v našem městě. Oslavy po spor­tovní stránce zahájil přátelský zápas se Slovanem Mař. Lázně. Tehdy odvedlo naše mužstvo svůj nejlepší výkon a tento divizní celek porazilo 2:0. Sestava: Reitmajer-Kopřiva, Hladík, Fabián, Hlinikovský - Zd. Hais, Šanda, Musil - Ujčík, Kolář,. Šus, Hlaváček. V rámci oslav byly ještě sehrá­ny zápasy s Fezkem Strakonice (3:1) a SONP Kladno (1:0). Vyvrcholením bylo utkání s Viktorií Žižkov, 3. mužstvem III. ligy (0:0). Po stránce spole­čenské měly oslavy svůj vrchol 13. a 14. října na slavnostním shromáždě­ní bývalých i současných hráčů a funkcionářů v klatovské sokolovně.


Výbor několik let pokračoval také v tradici sportovních karnevalů a dětských rejů, které byly každoročně pořádány pro zlepšení finanční situace oddílu. V 80. letech bylo od této činnosti upuštěno, protože návštěvnost klesala a tyto akce nepřinášely téměř žádný prospěch. Na počátku osmého desetiletí se do práce ve výboru zapojuje bývalý talen­tovaný hráč Klatov Ladislav Irlvek, když jeho výborně se rozvíjející hráč­ská dráha byla násilně přervána v dresu ligového Baníku Most po váž­ném zranění nohy. Začal jako trenér dorostu a později I. mužstva mužů, s nímž v roce 1976 vybojoval kýžený postup do krajského přeboru. V této soutěži mužstvo už nemělo síly ani podmínky než na dno tabulky a pobyt v krajském přeboru byl v podstatě dvouročním bojem o udrže­ní. Postup vybojovali v posledních zápasech hráči: Dlesk (Reitmajer)-Černý, Hais, Jar. Jedlička, Musil - Daniel, Vítek, Aschenbrenner,Botek, Hrdlička, Nikl, Ďuriš - Toman, Gašpar, Hora.
V roce 1977 se naše mužstvo umístilo na 11. místě a o rok později 13-místo znamená sestup. Oddíl měl chabé ekonomické zázemí, postrádá vlastní mladé talentované hráče a musel příliš spoléhat na hráče, kteří v Klatovech plnili svoji vojenskou povinnost a kteří v době nejlepší roze-hranosti odcházeli z našeho mužstva do mateřských oddílů. Siaiaci potvr­zuje skutečnost, že v dvouletém odbobí krajského přeboru nastoupilo v klatovské jedenáctce 44 hráčů, z nichž značná část byli vojáci sloužící v Klatovech nebo v okolí. Úplný výčet zahrnuje následující jména: Dlesk, Reitmajer, Látal - Kopřiva, Diviš, Černý, Musil, Holý, Procházka, Novák,
Hais Jar., Šanda, Knobl, Hlaváček, Sabaj, Valíček, Čížek - Botek, Aschenbrenner, Vítek, Hrdlička, Nikl, Jedlička, Kročian, Sučko, Knotek, Vozka, Nemetli, Janas, Mazanec, Masopust, Tuček - Daniel, Toman Zd., Gašpar, Hora, Čtvrtečka, Šířek, Buran, Mrázek, Chano, Zwiefelhofer, Lysák.
Z vojínů se velmi dobře v paměti klatovských diváků zapsali Ďuriš, Buran, Botek, Sučko, Janas a Daniel, jejichž odchod, stejně jako mladého Hory na vojnu, znamenal výrazné oslabení mužstva.
Od roku 1978 pokles výkonnosti v I.A třídě pokračoval a mužstvo se zpočátku udržuje ve středu tabulky, později nastávají starosti s udržením. Nedařilo se, i když pro dospělé byl zajištěn trenér II. třídy Libor Mikeš z Plzně. V roce 1979 skončilo mužstvo na 7. místě, v roce 1980 na 6. místě, v roce 1981 uhrálo ještě 5. místo, v roce 1982 jen 8. místo a v roce 1983 skončilo až deváté. Nepomohl ani přesaip hráče Žáka z Admiry Praha, který řadu let patřil k oporám mužstva. V sestavě se objevují i nové tváře Prokosch, Suk, Janda, Krčma, Šálek, Grunet, Krčmář. Nikdo však tehdy nepředpokládal údobí přímo krizové. „B" mužstvo v době, kdy A-muž-stvo opouští krajský přebor, kde se umístilo na druhém místě v okresním přeboru a postoupilo do nově vytvořené I.B třídy, mezičlánku mezi kraj­skými a okresními soutěžemi. Hned po roce končí naše záložní družstvo umístěním na 9. (t.j. předposledním) místě svou éru v této soutěži. Pak následovalo 7 ročníků v okresním přeboru, v němž v roce 1971 získávají titul okresního přeborníka a s ním znovu postup do I.B třídy. I nyní se ukázalo, že mužstvo nemá výkonnost pro tuto soutěž a po dvou letech (v roce 1973) se vrací do okresního přeboru.
Je pozoruhodné, jak B-mužstvo svou výkonností opisuje podobnou křivku jako naše A-mužstvo, jak rytmus výkonnosti obou je si podobný. Mužstvo nemělo stálý kádr, improvizovalo se. Jádro tvořili převážně star­ší hráči, než odcházeli dohrávat do okolních oddílů a ti byli doplňováni mladými z dorostu. Řada mladých hráčů se ztrácí, protože nechtěli dále a náročněji na sobě pracovat a hrát v B-mužstvu bylo pro ně potupou.
V roce 1973 tvořili jádro mužstva následující hráči: Kán, Šatra, Javorský, Mir. a Jar. Stulíkové, Vejčík, Mašek, Kolář P., Kolář Zd., Černý, Babka, Janda St., Bouček.
Po jednom roce v okr. přeboru spadlo záložní mužstvo dokonce do 3. třídy, z níž se po ročním pobytu znovu vrátilo do okresního přeboru. Mladí hráči v něm se zasloužili o vítězství v této soutěži a o třetí postup do I.B tř. v tomto období. V ní se tentokrát udrželo 4 roky (1976-80). Nejpříznivější pro družstvo bylo období 1976/77, kdy kádr mužstva tvo­řili následující hráči: Šrom - Kovařík, Úbl, Vozka Urban -Janas, Jedlička, Kročian, Hlaváček, Buran, Hradecký - Mach, Gašpar, Majchrovič, Toman Zd., Čtvrtečka, Kolář, Krčmář.
V r. 1980 byla I.B.tř. už nad síly mužstva, které postihl pokles, sestup a po dvou letech pobytu v okresním přeboru dokonce pád do 3. třídy.
Dorostenecké mužstvo TJ Klatovy v tomto období představuje převáž­ně družstvo z II. poloviny tabulky krajského přeboru. Po třech letech v krajské soutěži (1962-65) si znovu vybojovalo postup do krajského pře­boru umístěním na 2. místě, neboť vítěz Tatran Staňkov se nároku na postup zřekl. Pak pět let, do roku 1970, umísťovalo se od 7. do 11. místa. V tomto roce pro nesrovnalosti se startem vyloučeného hráče bylo za trest přeřazeno až do okresního přeboru. Jeden rok stačil k tomu, aby si vydobylo postup zpět do krajského přeboru, kde hrálo až do r. 1977.
Následoval znovu sestup a pětiletý pobyt v okresním přeboru. Z něho se do krajského přeboru znovu probojoval v roce 1982. Také vedení Kohout-Salvetr bylo v roce 1976 vystřídáno Zd. Šprochem, bývalým hrá­čem TJ Klatovy z éry divize, jemuž v dobré a zodpovědné práci pomáhal J.Slosar a Samek. Jejich zásluhou si naši dorostenci uhájili své pozice v krajském přeboru, i když v r. 1983 byli oslabeni o velmi talentovaného hráče Jar. Babku, který za studií přestoupil do Škody Plzeň. Plynulý chod dorosteneckých družstev byl nezbytnou podmínkou činností žákov­ských družstev, v nichž odváděli nenápadnou ale záslužnou práci bratři K. a St. Šestákové aj. Knódl st.

Zdálo se, že významným mezníkem v historii našeho oddílu bude rok 1980, kdy se měl naplnit sen o travnatém hřišti pod Hůrkou. Jenom záslu­hou V. Kubika, čelního funkcionáře oddílu, byly zahájeny práce na úpra­vě plochy, dopraveno velké množství škváry a přemístěna masa země­dělské půdy. S velkým vypětím zabezpečoval V. Kubík za celou jednotu podmínky pro pracovní skupinu p. Sibery, udržoval s ním trvalý kontakt a stal se pro něho zárukou, že práce budou dovedeny do konce. Travnaté hřiště po dokončení oplocení a jiných prací přesto zprovozněno nebylo, sloužilo jen lehkým atletům a teprve v posledních letech je nám dovole­no jej přechodně užívat k tréninkům a ojediněle k zápasům.
Tato skutečnost vedla k tomu. že po rozhodnutí výboru oddílu bylo přikročeno hlavně z iniciativy Lad. Irlveka v dohodě s okresním a měst­ským národním výborem k velmi náročnému zatravnění hřiště na Rozvoji. Tato akce byla velkým rozmachem sil oddílu, dílem, na němž si prací vydobyli podíl téměř všichni členové oddílu od nejstarších až po žáky. Hnací silou při plnění tohoto úkolu a při náročné renovaci spor­tovního zařízení hřiště Na Rozvoji byl nový výbor, jemuž ve všech pracích šel příkladem v čele nový předseda Karel Šesták, bývalý hráč Klatov divizní éry. Ten také ojediněle dlouho, celých 13 let, odpovědně pracoval v této náročné funkci.
Travnaté hřiště bylo slavnostně otevřeno 19-9.1984 zápasem s jede­náctkou bývalých internacionálů. V tomto populárním mužstvu přitaho­vala jména známých špičkových hráčů jako Fr. Veselý, Dyba, Smolík, Dvořák, Jelínek, Geleta, Mašek, B. Veselý, Stratil. Po nerozhodném polo­čase 2:2 skončil zápas vítězstvím Klatov 6:4, když branky domácích vstře-lili: Mužík 3, Krčmář, Bouček a Babka po 1.


Krize a pomaly vzestup
(1987-1998)
Až do r. 1986 se naše mužstvo drželo uprostřed tabulky I.A tř. sk. A. Nic nenasvědčovalo tomu, že na obzoru je vážná krize. Mužstvo naopak zna­telně posílilo a dávalo si nejvyšší cíl, postup. I když značným oslabením našeho kádru byl přestup talentovaného J. Knódla ml. do Lok. Plzeň, zdálo se, že nová jména tuto ztrátu vyrovnají. Do Klatov se vrátil, kdysi perspektivní dorostenecký odchovanec V. Bouček se zkušenostmi z divi­ze v Nýrsku, velkou posilou a dlouho nejlepším hráčem byl strážovský odchovanec a také divizionář A. Presl, později přišel do našeho mužstva i

nejlepší hráč sousedních Lub P. Mužík, hodně sliboval i přestup Bečky z Vejprnic. Přesto 6. místo v roce 1986 znamená bilancování neradostné. Ač to zní paradoxně, skládala se naše jedenáctka jistě z nejlepších jedno­tlivců tohoto období. Tvořili ji hráč J. Babka (Škoda Plzeň), tři divizioná-ři (Presl, Žák, Bouček) a několik výborných jedinců (Dlesk,Bečka,Pavel Toman.Hrdlička). Vedle výborných zápasů sehrálo toto mužstvo i utkání nepochopitelně slabá a matná, jednotlivci nepřispěli ke kolektivnímu pojetí tohoto sportu. Nejčastěji se v sestavě objevovala jména: Dlesk, Bečka, Pavel Toman, Havlíček, Suda, Prokosch, Krčmář, Hrdlička, Presl -J. Toman, Žák, Bouček, Mužík, Havránek, Jelínek. K nim se řadila další jména jako Ivica, Fišr, Vlček, Davídek, Končal.

A pak přišel ročník 1986/87 a hluboká krize pro sportovní veřejnost téměř nepochopitelná. Překvapující byl tento otřes tím spíše, neboť při reorganizaci soutěží do vyšší třídy možnost postupu mělo několik muž­stev. Ze středu tabulky byla vytvořena I.B tř., mezičlánek mezi okresními a krajskými soutěžemi, a poslední sestupoval do okresního přeboru.
Naše mužstvo bylo oslabeno jen o P. Tomana (voj. služba), ale vysoké porážky v Domažlicích (1:4), v Nýrsku (1:7) signalizovaly pohromu. Zjara se přidaly nečekané porážky v Tlumačově, Mrakově a v Lubech a tečku za chmurnou epizodou udělala porážka na vlastním hřišti se S. Cha-novice (2:4). Mužstvo skončilo na posledním místě a bylo nuceno sestou­pit až do okresního přeboru. Z reorganizace vzešla jedna skupina kraj­ského přeboru, dvě I.A třídy, čtyři I.B tř.
Na poklesu úrovně kopané v Klatovech a s tím souvisejícím potupném sestupu se podílela řada faktorů. Mužstvo hrálo pod provizorním trenér-ským vedením. Trenér II. tř. Lev byl pro nemoc vystřídán L. Irlvekem, který po vážném úrazu musel být nahrazen Zd. Šprochem. Pod jeho vedením, i když měl zatím zkušenosti z práce s dorostem, mužstvo sestoupilo, ale hned příští ročník okresního přeboru suverénním způso­bem prošlo a vrátilo se zpět do krajských soutěží. Rok nastupovalo naše mužstvo proti soupeřům, s nimiž vesměs úspěšně předtím hrálo naše B-mužstvo. V tomto krizovém období nejčastěji nastupovali: Davídek, Baštář P., Molnár, P. Toman, Bureš, Suda - Krčmář, Presl, Jelínek - Toman J., Hrdlička, Sojka, Strnad a Fišr.
Vítězství v okresním přeboru a postup do I. B tř. bylo jen slabou náplas­tí při oslavách 90. výročí kopané, neboť v této době města a některé ves­nice našeho okresu (Sušice, Horažďovice, Nýrsko, Svéradice, Chanovice, Luby) se zabydlely v soutěžích značně vyšších. Tento stav potvrdil, že fak­torem, který nejsilněji ovlivnil úroveň tohoto sportu u nás, bylo nepříz­nivé materiální a společenské zázemí, jehož úlohu ve jmenovaném obdo­bí pocítil výbor až příliž důrazně. Vše proběhlo bez známky zájmu a kri­tiky městských a okresních orgánů a skutečnost vyvolávala dojem, že kopaná je v okresním městě jen trpěna.

Áčko mužů začíná sezónu 1988/89 posíleno oj. Knódla, který se vrací z divizní Lok. Plzeň, z dorostu dostávají příležitost K. Šesták ml. a Štych, naopak z mužstva odchází nadějný mladý fotbalista J. Sojka do divizního Mělníka. V celkovém hodnocení zůstává mužstvo za postupovou příč­kou pouhých 3 bodů, když získalo celkem 39 bodů a postupující VTJ Klatovy 42. Mužstvo v tomto ročníku převážně reprezentovali : Sýkora, Prokosch, P.Toman, Bureš, Končal, Bouček, Presl, Holý, Dlesk, Knódl, J.Toman, Fišr, Krčmář, Jelínek, Šálek. Nejúspěšnějším střelcem byl Jirka Toman sil brankami, dále P.Toman 8, Baštář, Presl, Knódl, Jelínek a Holý po 5 atd.
Dorostenci, které vede O.Friš st. a A. Mazanec hrají oblastní soutěž a končí na 3. místě. Vítězem soutěže se stala Sušice a postoupila do kraj­ského přeboru. Nejlepšími střelci mužstva se stávají Knopf a Matějček po 11, Hošek, Lukeš po 9, Toman M. a Friš po 6, dále B.Irlvek, Pacner a Bořánek.
Béčko hraje nejnižší okresní třídu a za vedení trenéra Haviára končí na 3. místě. Nejvíce branek vstřelilJ.Pitel 9. Fišr 8, Havránek 5 atd. Slavnostní schůzí v hotelu Centrál dne 16. října 1988 bylo vzpomenuto 90. výročí založení fotbalu v okresním městě Klatovy. Odpoledne téhož dne pokra­čoval program oslav utkáním mezi TJ Klatovy a TJ Sušice s výsledkem 3:0 pro domácí. V předzápase prohráli žáci s Přešticemi 0:3.
V roce 1989/90 dochází ke změně na místě trenéra. Zd.Šprocha střídá J. Knódl ml, přicházejí Dr. Liszok z VTJ Janovice a Dr. Votípka z Měčína.
Po zlepšených výkonech ale mužstvo kýžený postup do I.A. třídy nevy-bojovalo. Končí po velmi dobrém podzimu (1.místo s 20 body) na 3. místě. Do vyšší soutěže postupuje jako vítěz J.Domažlice, která získala celkem 41 bodů, klatovští o 6 bodů méně.Naše mužstvo bylo úspěšné co do počtu vstřelených branek (69) na kterých se nejvíce podílel jako nej­lepší střelec Zdeněk Rückl s 15 brankami. Rovněž dorostenci zůstali po vážném zranění brankáře Behenského před branami krajského přeboru. Dorost skončil nakonec na druhém místě dva body za postupem. Nejlepším střelcem celé soutěže byl P.Andrlík s 27 brankami, který následně odešel do 1. FC Plzeň. Dalšími střelci byli P. Lukeš 11, Knopf 9, Irlvek 8 a další.

Rok 1990 byl předznamenán 17. listopadem 1989, kdy studenti, aktivi­zováni myšlenkami pokrokových ohnisek a liberárních hnutí spolu s předvojem nové kultury, českými i slovenskými herci, vzali na sebe vůdčí úlohu v boji proti totalitnímu režimu a strhli všechny vrstvy národa do zápasu za novou demokratickou společnost. Nastala doba bouřlivého přerodu, změny poznamenaly i svět sportu a tělesné výchovy. Před­stavitelé bývalého ČSTV byli nuceni odstoupit a nastoupili noví funkcio­náři aby vytvořili na demokratických základech nové instituce a celou strukturu tělovýchovy a sportu. Zdá se, že řada měsíců bude tím pozna­menána, že proces výstavby a konzolidace poměrů bude zatím probíhat bez jasných koncepcí. Jedno se zdá být jisté, - že bude nutno spoléhat se především na vlastní zdroje a aktivitu.
Ročník 1990/91 se konečně stává postupovým. Před zahájením nové­ho ročníku se mužstvo posílilo o V.Volfa ze Svéradic, z Přeštic se vrátil

M. Hrdlička, z Lub přichází střelec Zd. Rúckl, naopak odcházejí Suda do Planíce, Popelík do Měcholup a Holý do SRN. Za vedení hrajícího trené­ra J. Knódla ml. obsazuje „A" mužstvo v I.B třídě konečné I. místo když z 26 utkání 20 vyhrálo, pouze 3 prohrálo a 3 hrálo nerozhodně a při poměru branek 61:18 získalo 43 bodů. Nejvíce se střelecky dařilo: Rúcklovi se 14 brankami, Sojka a Volf po 10, Knódl 6 a další. Základní kádr mužstva tvoří hráči Dlesk, bývalý dorostenec Behenský, Prokoš, Končal, J.Toman, Fišr, Hora, Rúckl, Sojka, Votípka, Knódl, Volf, P. Toman, Presl, Baštář, Krčmář, Hrdlička.
Rovněž „B" mužstvo pod vedením O. Friše st. a Linzmajera konečně dosáhlo svého cíle a postoupilo do okresního přeboru. Na tomto úspě­chu se podílejí rovným dílem jak vedení mužstva tak samotní hráči: Havránek, Pitel J., Baštář P., Mazanec, Molnár, Struhár, P.Toman, Haas, Friš ml, Prokoš, Šálek, Kubec, Hrdlička, Fišr, Bouček, Šifalda, Toman J. Mužstvo se opíralo o zkušenost hráčů starších (Hora, Bouček, J. Toman, Prokoš, Šálek, Hrdlička) ale k postupu přispěli i hráči mladší (Friš, Baštář P, Mazanec, Molnár).
Výsledkem tohoto úspěšného vystoupení obou mužstev mužů byla výborná tréninková morálka, chuť do hry a dobrá parta.

Po 9. letech nastupuje znovu „A" mužstvo do mistrovských utkání I.A třídy ročníku 1991/92 oslabeno o J. Knódla, který odchází do SRN (Roding). Trenérem se stává L. Liszok, pro jarní část vede mužstvo O. Friš st. s vedoucím Fr.Šálkem. Mužstvo je doplněno o nadějné dorostence Knopf, Irlvek B., Kováč a další. První utkání v I.A třídě mužstvo vyhrává v domácím prostředí nad TJ Staňkov po dobrém výkonu 4:2, když o branky se rozdělili Sojka 2, Šesták a Rückl. Tento rok lze hodnotit jako úspěšný. Mužstvo A obsadilo celkové 3 místo a do vyšší soutěže krajského přebo­ru postoupilo mužstvo TJ Staňkov. Nejúspěšnějšími střelci se stávají Rückl 17, Sojka 8, Irlvek Br., 4, Knopf 4, Presl 3 a další. Rovněž dorostenci oddí­lu si nevedou špatně. V krajské soutěži obsadili v tomto ročníku 2 místo.
Do nového soutěžního ročníku 1992/93 nastupuje „A" mužstvo pod vedením trenéra I. Luzného za asistence Z. Šprocha, vedoucím mužstva je L. Irlvek. Na vojnu odešli M. Toman do Zátce a M. Knopf na hostování do Přeštic. Základní kádr tvoří hráči Sýkora, Behenský, Votípka, Kubec, P.Toman, Hais, Hora, Šesták, Kraus, Volf, Presl, Baštář, Jelínek, Partyngl, Kočka, Rückl, Sojka, Irlvek B., Kováč. Mužstvo obsazuje celkově 4. místo, do oblastního přeboru postupuje Sokol Radnice. Výkonnost mužstva stojí a padá s výkony hráčů P. Toman, Presl, M. Toman, který se vrátil z vojny, Baštář, Rúckl a Sojka na delší dobu je vyřazen z nepříjemného zra­nění Irlvek ml. Pro špatný přístup k mužstvu a oddílu je vyřazen Kočka, který přišel jako posila z Plzně. Avizovaná reorganizace soutěží (župy) se nekonala a tak naše mužstvo na případný postup do krajského přeboru muselo dále čekat. Lépe se dařilo „B" mužstvu, které ve stejném ročníku za vedení trenéra O. Friše st. a vedoucího mužstva L. Linzmajera se stalo Okresním přeborníkem s právem postupu do I.B třídy. Na tomto úspě­chu se nejvíce podíleli hráči Behenský, Havlík, Šálek, Kubec, J. Toman, Hrdlička, Pacner, Wimmer, Fišr, Partyngl, Skala, Pitel M., Lukeš P., Pitel J , Bouček M Toman, Prokoš, Struhár. Nejlepším střelcem byl J.Pitel se 14. brankami, Toman J. 9, Fišr 6 atd. V roce 1993 oslavil oddíl kopané TJ Klatovy 95 trvání uskutečněním přátelského utkání mezi domácí jede­náctkou a XI. internacionálů ČR s výsledkem 3:5 z pohledu domácích. Utkání bylo velmi zdařilé, když v hostujícím mužstvu startovali takové hvězdy našeho fotbalu jako Panenka, Fr. Veselý, Jurkanin, Viktor a další. Klatovští v tomto utkání nastoupily následovně: Haas - Šesták P. Toman Hais Jelínek - M. Toman Presl Baštář - Irlvek Rúckl, střídali Kubec, Slivoň, Lukeš, Pacner, Břečka. Branky domácích: Rúckl, Břečka, M. Toman Po tomto utkání byli představeni a malou upomínkou odměněni významné osobnosti klatovské kopané (činovníci, hráči, bývalí a současní trenéři mládeže), jako např. z bývalých hráčů Vacovský, Beránek, V. Misek, J Knódl st, Mazanec, Irlvek L, Čížek, V. Mach, V. Vrátný, St. Hladík, J. Slo-sar, K. Šesták, St. Šesták, V. Blahník, J. Baštář ml. z funkcionářů je nutno jmenovat zvláště pana V. Kubika a K. Wirtha.
Nový ročník 1993/94 zahájilo mužstvo vítězstvím nad Zel. Hrádek y.L. Za domácí stříleli M.Toman 2, Irlvek a Sojka. Klatovští ale ani v tomto roč­níku nejenže nehráli o postup do krajského přeboru, ale v celkovém hodnocení končí až na 8. místě, když z 26. utkání dosáhli pouhých 23 bodů. Mužstvo vedl nejdříve trenér P. Novák, vedoucím mužstva byl ustaven Fr. Kopřiva. Později po neúspěšných výsledcích v roce 1994 Nováka vystřídal Fr. Šanda. V polovině soutěže byl výbor doplněn o některé nové členy A. Přešla, Fr. Kopřivu, Fr. Sandu, naopak po dlou­holeté práci odchází L.Irlvek. Že krize v oddíle byla hlubší, než si někte­ří připouštěli, dosvědčuje i sestup „B" mužstva mužů zpět do okresního přeboru, dorost končí na 7. místě v krajské soutěži. Jediným kladem i když ne konečným výsledkem, se stal velký mezinárodní turnaj „Welcome cup", který uspořádal Aáš oddíl společně s TJ Přeštice ve dnech 20.-22. 5. 1994. Mužstvo Přeštic také celý turnaj vyhrálo, naopak neúspěchem skončilo pro naše mužstvo, které po posledním prohra­ném utkání o první místo ve skupině opouští na vlastní žádost trenér Novák. Pro zbývající utkání souté-že pověřuje výbor vedení mužstva Fr. Šandu, který vede mužstvo i v následujícím ročníku.
Klidný nástup do nového ročníku 1994/95 byl zajištěn hlavně zásluhou a porozuměním ředitele a.s. Pozemní stavby Klatovy pana ing. Kuny a člena výboru pana J. Čermáka. Pozemní stavby a.s. Klatovy se staly hlavním sponzorem oddílu na příští 3 roky. Vedení oddílu usilovalo o posílení mužstva, ale ze všech plánovaných posil (brankáři Vacek z Béšin, Marek z Mochtína) se uskutečnil pouze přestup Radka Votípky z Mochtína. Oslabením kádru je ukončení aktivní činnosti ing. Přešla, který se aktivně zapojuje do práce výboru. Do Bavorska odchází za prací Partyngl, zaměstnání znemožňuje pravidelně nastupovat i Pavlu Baštářovi a dlouhodobě zraněnému Sojkovi, s aktivní činností předčasně končí Br.Irlvek. Pod novým vedením Fr. Šandy se začalo mužstvu dařit a ještě po 4. kole bylo mužstvo v čele tabulky I. A třídy. Pak ale přišla tra­diční porážka ve St. Plzenci 0:3. Ještě jednou se mužstvo vrátilo do čela soutěže po vítězství v 6 kole nad S.0asy 4:2. Až do konce podzimní části soutěže se mužstvo pohybovalo kolem 4 příčky.na které také po podzi­mu skončilo. Do jarních bojů nastupuje mužstvo posíleno o brankáře Marka z Mochtína a zvláště o útočníka Mazucha z Horažďovic, od které­ho si vedení oddílu hodně slibuje, zvláště pokud se týká střelecké pro­duktivity. Neúspěšná jsou jednání se S. Bezděkov ohledně uvolnění Šlechty. Po jarní části nesplnilo mužstvo očekávání a končí na celkovém 6. místě I. A třídy. Do vyšší soutěže postupuje zaslouženě mužstvo Rokycan.
Úspěšné bylo mužstvo dorostu, které ze druhého místa v I. A tř. postou­pilo do oblastního přeboru. Nejlepšími hráči byli zvláště Zwiefelhoffer (vrátil se na hostování ze Sparty), který spolu se Smolíkem a Kapustou nastupují již v některých utkáních i zs. „A" mužstvo mužů. O tento úspěch se zasloužilo vedení v čele s trenérem V. Slámou, jemuž pomáhal JUDr. Zwiefelhoffer.
Nový ročník 1995/96 začal podstatnými změnami, téměř malým zemětřesením. Dne 14. června se sešel užší výbor k projednání a roz­boru situace. Na této schůzce se rozhodlo o nové podobě řízení činnosti oddílu. Výkonnou základnou byl ustaven užší výbor. Do čela oddí­lu byl zvolen Ladislav Irlvek, jako místopředsedové]. Čermák a A. Presl, sekretářem a současně vedoucím „A" mužstva se stal V. Kopřiva, mana­žerem oddílu Jan Červený a vedoucím technické komise se stal Fr. Šanda, který se zároveň vzdal funkce trenéra. Do této funkce byl získán zkušený a úspěšný trenér divizních Přeštic Stanislav Trnka. Mužstvo muselo být posíleno tak, aby výsledkem snažení vedení oddílu bylo korunováno postupem do vyšší třídy. Proto přichází mužstvo posílit Hajšman z Přeštic, Poslední z druholigového Rakovníka, Šlechta z Bezděkova, později do jarních bojů přicházejí dále Andrle z Přeštic a útočník Plas z Vejprnic. Již první přípravné zápasy naznačovaly mož­nosti mužstva. Klatovští poráží Chanovice 3:2, ve Staňkově a Horažďovicích hrají nerozhodně. Nový ročník zahájilo mužstvo vítěz­stvím v domácím prostředí nad S.Křimice 2:0 brankami Šlechty a Zwiefelhoffera. Když se podařilo vyhrát i druhé utkání doma se Svat. Hrádek dostalo se mužstvo do čela I.A tř., kterou se podařilo udržet po celou podzimní část soutěže s náskokem 4 bodů před Svat. Hrádek. V zimní přestávce se již myslelo na postup do oblastního přeboru. V hlavním přípravném období se mužstvo vůbec poprvé zúčastnilo zimního soustředění na Brčálníku. K přípravnému utkání přijela i třeti-ligová Dukla Praha, která nakonec vyhrála 5:2.
Za svým cílem postupu ale mužstvo nezačalo jarní druhou polovinu soutěže dobře. Prohrálo v Komicích 1:2 a po následné další porážce v Hrádku u Sušice 0:3 se právě Hrádek dostává do čela a celá soutěž se velmi zdramatizovala. Do postupu se začala dostávat i mužstva Chlumčan a Stodu, naopak začal ztrácet Svatobor Hrádek. Když v předposledním utkání mužstvo v Losině pouze remizovalo, zdálo se již vše ztracené neboť do čela se dostal Stod o dva body před TJ Klatovy. Nakonec ale vše dopadlo dobře a protože právě mužstvo Stodu neuspělo v posledním utkání v Komicích, kde prohrálo a Klatovy vyhrály nad Radnicemi 4:0 stal se sen skutečností. Klatovští pod vedením trenéra Trnky po 20 letech postoupili do oblastního přeboru mezi nejlepší celky západočeského regionu. Asistentem mužstva byl M. Hrdlička, vedoucím J. Hais st. O tento velký úspěch se postarali především hráči: brankáři Marek a Behenský (krátce do svého zranění i Valeš ze Švihová), dále bratři Lukešové, M.Toman, Andrle, Plas, Hajšman, Poslední, Sojka, Zwiefelhoffer, Kraus, Šesták, Břečka, Plas a Petr Stiýček, který se ale v jediném oďehraném utkání zranil, v jarních bojích byl posilou ještě Svoboda ze Svéradic. Vedení oddílu na postupu má nemalý podíl neboť hráčům vytvořilo tako­vé podmínky, které v Klatovech již dlouho nepamatují. Nejlepšími střelci mužstva byli: Martin Toman 11, Břečka 10, Sojka 8, Šlechta 5, Hajšman 4, Plas 3, Poslední 2 a další. Bohužel tohoto velkého úspěchu se nedožil Karel Wirth, jeden z nejobětavějších pracovníků vedení oddílu kopané.
Celá veřejnost byla zvědavá jak si mužstvo povede ve vyšší soutěži na vyšší úrovni, ale také finančně nákladnější. Hlavním sponzorem oddílu zůstávají Pozemní stavby a.s. Klatovy. Značný posun dochází v kádru mužstva. Na hostování odchází Rückl a P. Toman do Mochtina, naopak z Mochtína přišel Jarabica, Smolík odchází do Lub, J. Toman a Černohorský do Bezděkova, hostování končí Svobodovi ze Svéradic. Naopak je již uzdravený Strýček a Busta, na hostování přichází brankář Vodvářka a střelec Bartůněk z Nýrská, očekává se střelec Jánský z Hrádku u Sušice. Již první přípravné zápasy slibují dobrou výkonnost mužstva. Divizní Svéradice v Klatovech prohrávají 3:2 brankami Břečky, M. Tomana a Posledního, v Lužanech vyhrávají klatovští 5:0 a Letná Plzeň opět v Klatovech prohrává 4:0. Nový ročník 1996/97 začíná bezbrankovou remízou se Sokolem Staňkov, ale hned první zápas na hřišti soupeře v Sokolově získává mužstvo první vítězství v oblastním přeboru brankou Martina Tomana z pok. kopu. Ani v dalších zápasech mužstvo neopouští nováčkovský elán a bojovnost, v 5. kole poráží Lok. Karlovy Vary 4:0 a dostává se až na 3 místo v tabulce. Právě před tímto utkáním slaví pade­sátku obětavý pracovník a sekretář oddílu Václav Kopřiva. Po tradiční porážce v Domažlicích 0:2 přjíždí do Klatov pro další vysokou porážku Vejprnice (5:0), ale remíza doma s Toužimí a porážka v Ostrově 1:3 vrací mužstvo na zem. V okresním derby prohrává v Klatovech mužstvo Chanovic vysoko 3:0 a ve velice prestižním utkání po vynikajícím výko­nu celého mužstva vyhrávají klatovští v Chlumčanech 2:0 a usazují se na 4. místě tabulky pouhé tři body za prvními Chlumčany. Pak ale přichází jediná domácí prohra v podzimní části soutěže s Rapidem Plzeň 2:3 a po porážce v K. Varech-Dvory rovněž 2:3 se opět špička soutěže vzdaluje na 7 bodů. Závěr byl ale výborný. Vysokým vítězstvím nad N. Rolí 7:2 a v posledním utkání v Chebu 2:1 nakonec obsazuje nováček z Klatov velmi lichotivé 4. místo s 22 body a na vedoucí mužstvo Chlumčan, dalšího nováčka přeboru, ztrácí 7 bodů.

V zimní přestávce nabírá mužstvo opět fyzickou kondici na soustře­dění, tentokrát v Mrakově odkud přišel do našeho mužstva na hostová­ní P. Hutta, který před tím hájil branku divizních Přeštic a Nýrská. Z muž­stva naopak odchází brankář Vodvářka a již v průběhu soutěže ukončil hostování Bartůněk z Nýrská. Významného úspěchu dosahuje mužstvo na halovém turnaji v Plzni.kde obsazuje za velmi silné účasti druhé místo. Pro zimní přípravu bylo zprovozněno škvárové hřiště v bývalých kasárnách. Před zahájením mistrovských soutěží oslavuje velkého život­ního výročí bývalý klatovský úspěšný hráč a neméně úspěšný předseda oddílu - Karel Šesták se dožívá 60. let.
V jarní části je otevřený boj o postup do posledních závěrečných kol. Klatovští hned v prvém utkání vyhrávají ve Staňkově nad místním TJ brankou nejlepšího střelce Jánského. V Klatovech prohrává Stod i Sokolov a i když klatovští v nešťastném utkání v Karl. Varech prohrávají 1:2, ztrácí na vedoucí K.Vary-Dvory pouhý jeden bod. Závěr soutěže je ale ovlivněn nepříjemným zraněním opory zadních řad Strýčka a tak porážka v Chanovicích a remíza doma s mužstvem Chlumčan 0:0 a následná porážka na zachraňujícím se Rapidu Plzeň končí všechny nadě­je na případný postup do divize. Přesto je možno první vystoupení naše­ho mužstva hodnotit velice kladně, protože skončilo na celkovém 5. místě oblastního přeboru. Největším úspěchem roku 1997 bylo vítězství ve finále krajského kola českého poháru ve kterém klatovští po drama­tickém penaltovém rozstřelu porazli vítěze oblastního přeboru a příštího účastníka divize TJ Karlovy Vary-Dvory. Toto mužstvo nakonec oblastní přebor vyhrálo naprosto zaslouženě, neboť zvláště v jarní části bylo ze všech suveréně nejlepší. Klatovští v tomto ročníku hráli s následujícím kádrem hráčů: Hutta, Behenský, P. Lukeš, Strýček, Poslední, Busta, Šesták, M. Lukeš, Kraus, M. Toman, Šlechta, Zwiefelhoffer, Sojka, Jánský (jeden z nejlepších střelců soutěže), Kopecký.
V tomto ročníku si v mistrovských soutěžích vedli velmi dobře zvláště mládežnická družstva. Minižáci dokonce vyhráli suveréně okresní pře­bor, když ani jednou nebyli poraženi s vynikajícím poměrem branek 117:16 ze 14 sehraných zápasů. S mužstvem úspěšně pracují. Pour, A.Presl st., Rückl ale vypomáhají i rodiče žáčků. Rovněž se dařilo žákům, kteří obsadili místa v popředí tabulky v I.A.tř. a okresním přeboru. S tímto kolektivem pracují J.Toman a nově získaný ze Sparty Praha Jan Topinka. Dorostenci hrají úspěšně nejvyšší třídu v kraji a obsazují výbor­né 3- místo a mladší končí na místě pátém. Mužstva dorostu trénuje Josef Baštář ml., Zwiefelhoffer st., Mašek, K. Michl a Zb. Hucek. Muži „B" hrají se střídavými úspěchy v okresní soutěži a v příštím ročníku myslí na postup do okresního přeboru.
Do nového ročníku 1997/98 vstupuje mužstvo TJ Klatovy opět posíle­no, když zvláště manažérovi Janu Červenému se podařilo získat hráče Il.ligy H. Počernic V. Tománka, nejlepšího střelce divizních Horažďovic A.Brejchu, ze Svéradic přišel na přestup Jiřince, z Přeštic stopér Kašpar, v přípravných zápasech jsou zkoušeni další, jako Viktora, Bouda ze ZČE Plzeň u mužstva působí velmi krátce a později přestupuje zpět do Plzně, kde hraje za SK Plzeň. Do Nýrská na hostování odchází brankář Marek.Nové mužstvo naznačovalo svými přípravnými zápasy velké mož­nosti. Jediným neúspěchem v přípravě byla porážka v českém poháru od SK Plzeň, ale remíza s III. ligovým 1. FC Plzeň byla jistě úspěchem. Své ambice potvrdilo mužstvo pouze v prvním utkání, kdy přehrálo TJ Staňkov 2:0, ale hned v následujícím utkání na Rapidu Plzeň totálně pro­padlo porážkou 1:5. V následujícím utkání po velmi kvalitním výkonu poráží klatovští jednoho z největších uchazečů o postup TJ Rokycany brankou Posledního 1:0. Mužstvo tradičně prohrává v Domažlicích a v derby utkání s Chanovicemi pouze remízují 1:1. Mužstvu se daří pouze v domácím prostředí, kde prohrává pouhý jeden zápas s Vejprnicemi 0:2. Tento výsledek značně ovlivnil ligový rozhodčí Jára. Na hřištích soupeřů získává mužstvo pouhé 4 body za čtyři nerozhodné výsledky, když body ztrácí v posledních minutách v Ostrově, Chlumčanech a ZČE Plzeň. Nebýt těchto výpadků, mohlo mužstvo TJ Klatovy pomýšlet na vyšší umístění než na 8. místo po podzimní části. Ztráta pouhých 3 bodů na první Rokycany by měla mužstvo vyburcovat k ještě lepším výkonům směřujícím k důstojným oslavám 100. letého výročí, který bude oddíl kopané TJ Klatovy slavit v roce 1998.1 ostatní mužstva si vedou v roze­hrané soutěži velmi dobře. Minižáci vedou okresní přebor, soutěž hraje i béčko minižáků, žáci mají šanci postoupit do oblastního přeboai, doro­stenci jsou po polovině soutěže na 5. místě starší a 9. místě mladší. Úspěš­ně si vede „B" mužstvo, které suveréně vede okresní soutěž a směřuje za svým cílem postupu do vyšší třídy a to pod novým vedením bývalých hráčů Z. Rúckla, Z. Cupla a L. Linzmajera. Končí rok 1997 a začíná další náročná práce celého oddílu směřující k dalšímu rozvoji tohoto kouzel­ného sporai v našem městě, k oslavám tak velkého a ojedinělého výročí.
Takové jsou obrysy dlouhé cesty klatovské kopané, z níž každý její úsek měl by k nám mluvit nejen čísly a informativními údaji, ale prově­řenými radami, bohatými zkušenostmi, naléhavými výzvami a varování­mi. I naše cesta, bohatá nejen délkou 100 let, nám nabízí celou galérii zář­ných a následování hodných vzorů nejen sportovního mistrovství a klu­bové věrnosti, ale i pracovního zanícení, lásky ke sportu a ke svému městu. Z této historie nepřehlédněme poučení, že klíčovou otázkou je práce s mládeží neboť ta se vždy vyplácí a přináší své ovoce. Tyto histo­rické kontury jednoho sportovního odvětví v hrubých rysech potvrzují, že i dějiny kopané v našem městě jsou jednou ze specifických modifika­cí historie města, že jejich ráz odpovídá svým způsobem i charakteru a rytmu života města a jeho lidu.

Závěrem:

Tento almanach má jistě své vady a nedostatky. Snad čtenář omluví, když v něm neobjeví své jméno nebo jméno svých příbuzných nebo zná­mých. Sto let trvání oddílu je tak velká doba, že v případě zachycení všech událostí sportovního a společenského života oddílu by muselo být popsáno mnoho listů papíru a vydání takového almanachu by se pak stalo nekonečným a nezáživným čtením. V případě, že někoho obsah almanachu zaujme a vybere si svá období, která ho zajímají a ty si přečte, bude to úspěchem jeho tvůrců, přečte - li alespoň 50 procent čtenářů celý almanach, bude to oceněním všech těch, kteří se na vzniku almanachu podíleli. Zvláštní poděkování patří panu prof. Jar. Tauerovi, který nejen­že dlouhá léta vede kroniku klatovské kopané, ale bez jeho umu a pod­kladů by tento almanach byl neúplný.