Historie poháru UEFA
Mezinárodní evropská klubová soutěž vznikla 1955 z iniciativy místopředsedy UEFA E. Thommena (Švýcarsko) jako „Mezinárodní pohár měst pořádající průmyslové veletrhy“ (International Industries Inter-Cities Cup), určená pro vybraná mužstva měst, také zvaná Veletržní pohár. Od začátku 60. let se mohly přihlašovat ligové kluby, jež se nekvalifikovaly do PMEZ nebo PVP. Od sezóny 66/67 byl název změněn na Veletržní pohár, 1971 převzala řízení soutěže oficiálně UEFA. Od té doby se mohou přihlašovat týmy, jež se umístí v lize za mistrem, případě za vítězem národního poháru, nebo vítěz ligového poháru. Hrací systém: až do semifinále se hraje vyřazovacím způsobem (doma - venku), při rovnosti bodů i rozdílu branek se góly dosažené na hřišti soupeře počítají dvakrát, když ani to nerozhodne následuje prodloužení 2 x 15 minut, resp. pokutové kopy; finále bylo dříve dvoukolové a od sezóny 97/97 se stejně jako finále Ligy mistrů hraje na jedno utkání na předem určeném místě. Od sezóny 80/81 je v platnosti ustanovení o počtu zástupců na základě úspěšnosti jednotlivých zemí v pohárových soutěží v posledních pěti letech (3 země mají v 1. kole Poháru UEFA vždy po čtyřech zástupcích, 5 zemí po třech, 13 po dvou, 11 po jednom zástupci a ostatní si musí vybojovat postup v předkolech). Od 99/00 se soutěže zúčastňují i vítězové národních pohárů, neboť jejich soutěž PVP byla zrušena. Rozšíření Ligy mistrů zasáhlo i tuto soutěž, neboť poražení ve 3. předkole LM do 1. kola postupují (jako útěcha) do 1. kola Poháru UEFA, a třetí týmy ve skupinách základní části LM do kola třetího.
(na obrázku poslední vítěz ze sezony 2007/2008 - Zenit Petrohrad).
